Březen 2013

PAPOUŠKovina

17. března 2013 v 23:01 | snowgirl |  KNIHOBEATY
Přijedou manželé z dovolené a zjistí, že jim mluvící papoušek protelefonoval deset tisíc, za trest ho proto přibijí za křídla na zeď. Jak tak visí, pootočí hlavou a uvidí Ježíše na kříži. Nedá mu to a zeptá se ho: "Hej, jak dlouho tady visíš?" Ježíš zvedne hlavu a tichým hlasem odpoví: "2000 let." Papoušek se vyděsí: "Pičo, kam jsi volal?!"

Život bez malíčku a život bez palce

9. března 2013 v 20:29 | snowgirl |  THE X-FILES
Byli jsme tři, byli jsme na pivu a měli jsme zvídavou otázku.
Je horší, když vám na noze amputují malíček, nebo palec?


Jeden z nás tvrdil, že malíček, další vsázel na palec… a já, než jsem si stačila představit život bez malíčku a život bez palce, každý zvlášť, jeden po druhém, jsem dostala za úkol zjistit, jak to teda je.

Samozřejmě až vystřízlivím.

Kolem oběda dalšího dne mi přišla zpráva: "Večer chci mít na mailu třístránkovou práci o dopadech amputace jednotlivých prstů na chůzi jedince." (Někdo byl vtipnej).

Vyhledavač google se zřejmě ve stejným okamžiku zatetelil blahem, že i ty největší hovadiny, co má v sobě uložený, přijdou někomu vhod.

"Ok," googlila jsem, "v příloze můžu zmínit i diabetickou nohu…" (Byla jsem vtipná).

"A zkus ještě i porovnání chůze Oscara Pistoria a Usiana Bolta." (Někdo byl vtipnej).

Googlila jsem. Malíček, palec, malíček. Googlila jsem dál.

Relevantní odpověď stále nepřicházela.

Za to přišlo něco, na co se nikdo neptal: za potíže Zemana s rovnováhou může zanícený palec u nohy. Tak vida, google pamatoval i na Zemanův paleček. Aby taky ne, když měl být co nevidět i se zbytkem nohy a vlastně celým tělem inaugurován.

Jistou naději skýtal také článek s titulkem: Co prozradí noha.

Ani tentokrát ale google neprozradil žádné pikanterie. Snad jen to, že chodidla jsou vnitřním hlasem zdraví.

Možná právě to bylo znamením, že do toho nemám strkat prsty…

MURAKAMIovina (VII.)

3. března 2013 v 12:07 | snowgirl |  KNIHOBEATY
Po dovršení určitého věku se život člověka změní v jeden veliký řetězec ztrát. Všechno, co vám v životě bylo kdy drahé, vám jedno po druhém začne vyklouzávat z rukou, jako když se lámou zuby na hřebeni. A náhradou za to nezískáte víc, než pouhé bezcenné imitace. Tělesné síly, touhy, sny, ideály, jistota, smysl, anebo lidé, co máte rád, všechno a všechny začnete postupně ztrácet. Rozloučí se a odejdou, anebo prostě jen jednoho krásného dne bez varování zmizí. A jakmile je jednou ztratíte, už se k vám víckrát nevrátí. A náhradu za ně se vám také nalézt nepodaří. Zasáhne vás to tak, že byste nevěřil. Občas to bolí, jako by vás krájeli na kusy.

(Haruki Murakami: 1Q48)

V NOCI

3. března 2013 v 11:41 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
A: "Já z toho nočního chození budu mít zánět močových cest!"
B: "A já si to pak ještě pěkně vypiju…"