Říjen 2012

LETADLO

28. října 2012 v 9:17 | snowgirl
(...) Uličkou se pomalu drala přibližně pětašedesátiletá paní s plátěnou taškou, ze které čouhala skládací stolička a velká mušle. Na hlavě měla jedna z nejstarších účastnic letu slaměný klobouk, který toho zažil víc, než leckterý z přítomných cestujících. Paní, které výstup po přistavených schodech do letadla pořádně zrychlil dech i tep, cestovala úplně sama. Tedy kromě předmětů, co nesla v tašce. Stevardky měly samozřejmě odjakživa pro všechny starší ročníky slabost. Znamenalo to nejen se usmát, ale usmát se, jako by letěla jejich babička - s láskou. Tahle dáma s těžko čitelným výrazem ve tváři, která si od nikoho nenechala pomoci s palubním zavazadlem, pro ně byla ale tak trošku oříšek. Na úsměv odpovídala lhostejností a na otázky jednoduchou větou. Bála se letět a navíc si myslela, že když to na ní ostatní poznají, bude akorát za blázna. Už abych byla doma na zahrádce, přála si v duchu a snažila se nerozhlížet kolem sebe, aby zbytečně nezpanikařila. Nakonec samu sebe uklidnila naprosto racionálním konstatováním, že v tomhle životě už letí opravdu naposledy. (...)

(Úryvek z povídky Letadlo)
*