SNOWGIRL na Blog.cz

Minulý týden se mi v poště objevila tisková zpráva s následujícím titulkem: "Lékaři prostějovské nemocnice vzkazují: chraňte se před sluncem nejen u moře!" Přirozeně mě to donutilo zapřemýšlet, jestli když uprostřed šestnáctistupňového léta nosím střídavě svetr a mikinu, jsem dostatečně chráněna. Rozhodla jsem se soubor na monitoru sebemrskačsky rozkliknout, moje babička mi totiž odnepaměti kladla na srdce, že doktorům se má věřit. Pokud mi vzkazují, že se mám chránit před sluncem, i když už měsíc nesvítilo, je to v nejlepším pořádku. Jde přece o prevenci. Každé malé dítě ví, že prevence je nejúčinnější ochranou. Četla jsem dál: "Slunce je nezbytné pro život na Zemi - kromě toho, že nás hřeje, poskytuje vytoužené opálení, má i značný pozitivní vliv na naši psychiku." Pomalu se o mě začínala pokoušet deprese. Bylo to jako záblesk z budoucnosti: jako by už hezkou řádku let rtuť teploměru nepřesáhla patnáctku a některý z mých pra-pravnuků si našel na Wikipedii, co to tenkrát to slunce bylo. "Ano, bylo žluté, hřálo, opalovalo. Někdy svítilo i několik hodin!!! Ve filmech pro pamětníky (do roku 2010) ještě sem tam nějaké to slunce můžete zahlédnout. Zpravidla ho promítají ale až po desáté večer (s hvězdičkou), jako takový galaktický žánrový balíček." Zavřela jsem oči a živě jsem si to představovala. Když jsem je pak znovu otevřela, ČTK právě vydala aktuální zprávu: Lokální povodeň na Valašsku málem podemlela železniční trať.