Srpen 2011

Nejdřív lízátko, potom pouta. Je to kanadský žertík?

5. srpna 2011 v 13:48 | snowgirl |  THE X-FILES

Kanadská policie z Britské Kolumbie přišla s originálním receptem, jak vyzrát při zatýkání nad opilci. Ve Victorii, hlavním městě provincie, s sebou začali místní strážníci nosit do služby lízátka. Důvod je prostý: agresivní opilci po nich prý při zatýkání krotnou. Představuju si to asi tak, že zamračený pán v uniformě zašermuje mladíkovi, který zdatně propil kus noci, lízátkem před očima. Ten, pokud ho obratem nepozvrací, zjihne, sklopí uši jako kokršpaněl a přiběhne zápěstím napřed, to aby mu strážník mohl pohodlně nasadit pouta. Oba muži se pak pod vlivem magické síly lízátka dohodnou, že na sebe budou hodní. Opilec nebude křičet ani kousat, policista mu na oplátku slíbí, že ho na záchytku odveze vlastním vozem, to aby alkoholik ušetřil peníze, které by mohl příště propít. Na důkaz vděku opilec po propuštění ze záchytky požádá svého strážníka na facebooku o přátelství. Následně se oba stanou členy skupiny Milujeme lízátka ♥. Začnou spolu po večerech chatovat a výhledově spolu seznámí ostatní členy svých rodin. A konečně: z obou rodin vznikne za čas jedna velká rodina, a to všechno díky jednomu malému lízátku. Kdo přišel jako první s nápadem používat u policie lízátka, provinční radní ani strážníci neprozradili. Abych řekla pravdu, ani se nedivím. Myslím, že měli oprávněný strach, aby je někdo nepodezíral, že jde o kanadský žertík…

Slunce? Bývalo žluté a někdy svítilo i několik hodin...

5. srpna 2011 v 13:39 | snowgirl |  HALABALA

Minulý týden se mi v poště objevila tisková zpráva s následujícím titulkem: "Lékaři prostějovské nemocnice vzkazují: chraňte se před sluncem nejen u moře!" Přirozeně mě to donutilo zapřemýšlet, jestli když uprostřed šestnáctistupňového léta nosím střídavě svetr a mikinu, jsem dostatečně chráněna. Rozhodla jsem se soubor na monitoru sebemrskačsky rozkliknout, moje babička mi totiž odnepaměti kladla na srdce, že doktorům se má věřit. Pokud mi vzkazují, že se mám chránit před sluncem, i když už měsíc nesvítilo, je to v nejlepším pořádku. Jde přece o prevenci. Každé malé dítě ví, že prevence je nejúčinnější ochranou. Četla jsem dál: "Slunce je nezbytné pro život na Zemi - kromě toho, že nás hřeje, poskytuje vytoužené opálení, má i značný pozitivní vliv na naši psychiku." Pomalu se o mě začínala pokoušet deprese. Bylo to jako záblesk z budoucnosti: jako by už hezkou řádku let rtuť teploměru nepřesáhla patnáctku a některý z mých pra-pravnuků si našel na Wikipedii, co to tenkrát to slunce bylo. "Ano, bylo žluté, hřálo, opalovalo. Někdy svítilo i několik hodin!!! Ve filmech pro pamětníky (do roku 2010) ještě sem tam nějaké to slunce můžete zahlédnout. Zpravidla ho promítají ale až po desáté večer (s hvězdičkou), jako takový galaktický žánrový balíček." Zavřela jsem oči a živě jsem si to představovala. Když jsem je pak znovu otevřela, ČTK právě vydala aktuální zprávu: Lokální povodeň na Valašsku málem podemlela železniční trať.