Únor 2011

Za maminku, za tatínka, za Drábka a do fondu!

21. února 2011 v 16:31 | snowgirl
...
Sotva si ti nahoře setřeli pot z čela, protože zdravotnický vyjednavač Leoš Heger (TOP 09) na nějaký čas uchlácholil "bílou mafii", máme tady další, zcela zásadní problém: novou podobu důchodové reformy. Vládní koalice se na ní už předběžně dohodla, její definitivní verze bude známa začátkem března. Co nás podle všeho čeká? Lidé pod pětatřicet si budou moci nově od roku 2013 dobrovolně převést tři procenta ze svého sociálního pojištění na individuální účty u penzijních společností, další dvě procenta však budou muset přidat z vlastní kapsy. DPH se kvůli důchodové reformě sjednotí na 20 procent, aby pokrylo výpadek příjmů ze sociálního pojištění. Důchodci, rodiny s dětmi a základní potraviny budou mít v novém systému zvýhodněné postavení. Dětská mléčná výživa ani dvaasedmdesátiletý staříček tak nepřijdou zkrátka.

Reforma by prý (podle posledních informací) mohla začít platit od příštího roku nebo od roku 2013. Soudě dle rychlosti, jakou standardně pracuje sněmovní aparát, počítejme spíše s rokem 2013 a několika po něm jdoucích letech. Je třeba navíc kalkulovat se záložní variantou, a to že se někdy mezi rokem 2016 a 2020 zjistí, že je celá reforma naprosto nevyhovující a že je potřeba ji znovu zreformovat. Jelikož ale v té době (2020) bude jiné ministerstvo právě finišovat s ostrou verzí státních maturit (rozumějte s tou, kterou si nebude moci každý, kdo má počítač, stáhnout z internetu), a jelikož další ministerstvo v čele s bývalým odborářem Martinem Engelem (2020) právě schválí rekordní schodek rezortu zdravotnictví (jeden lékař bude mít stejně vysoký plat jako kvarteto učitelů)… možná na reformu důchodové reformy ani nedojde. To je ale hudba budoucnosti, vraťme se k tomu, co je dnes.

Veřejnosti, která samozřejmě ostřížím zrakem sleduje, jakým způsobem se postupně peče unikátní důchodový koláč s reformní drobenkou, dělá vrásky především výše zmíněné spoření u privátních penzijních fondů. Ano - už sama kombinace slov "spořit", "privátní" a "fond" je totiž pro řadu našinců vražedná. Jako by si každý a priori představoval prase velikosti Trojského koně zaparkované před ministerstvem práce a sociálních věcí, které by čekalo na to, že do něj každý kolemjdoucí patřičného věku hodí nějaký bakšiš. Ne. Tak, prosím, ne. I když pan ministr Drábek (TOP 09) původně zamýšlel, že by si do fondů spořili všichni a povinně, kolegové z okolních lavic (zejména z těch nalevo) ho naštěstí přidrželi nohama na zemi. Z fondů totiž podle všeobecného sociálně demokratického povědomí nekoukají žádné jistoty ani garantované výnosy.

Co hůř: invenční myšlenka, že by po smrti seniora nebyly jeho úspory předmětem dědictví, ale že by zůstaly ve fondu, je hromadně vnímána jako zlodějina nejtvrdšího kalibru a vláda ji proto dále zvažuje. Řada lidí nese nelibě také fakt, že by si naspořené prostředky z fondu při odchodu do důchodu nemohli vybrat jednorázově. Navíc se množí obavy, že je celá reforma (která -soudě z dostupných informací- neřeší demografický problém penzijního systému) pouze lacinou záminkou ke zvýšení sazeb DPH. Ke změně penzijního systému dojít musí, protože současná situace je dlouhodobě neudržitelná, jedno je ale zřejmé: cesta, lemovaná neprůhledným hospodařením penzijních fondů a lobby jejich zástupců, není zcela jistě ta pravá. Konkrétně povinné odvody do těchto fondů si kromě České republiky a Slovinska vyzkoušely snad všechny postkomunistické země a od systému postupně ustupují. Stálo je to miliardy a na reformu stále čekají. Namísto zavedení fondového pilíře ve druhé etapě důchodové reformy by tak možná bylo vhodnější poučit se z minulých chyb ostatních států. Ne o každý pilíř se dá totiž spolehlivě opřít…