Prosinec 2010

Nový rok si žádá seznam slibů

31. prosince 2010 v 17:08 | snowgirl |  HALABALA
brushes
Z pátku na sobotu si dávám předsevzetí poměrně pravidelně, takže ani tento pátek neudělám žádnou výjimku. Má předsevzetí bývají v tyto dny (z pátku na sobotu, případně ze soboty na neděli) velmi primitivní. Protože už sama se sebou žiji hezkou řádku let, vím, že ve své sebevýchově nemusím být nijak zvlášť striktní. Nejsem Jelena Isinbajevová, abych si stavěla laťku příliš vysoko.
.
Pokud si předsevzu (?), že přijdu domů, tak opravdu přijdu. Pokud řeknu, že nebudu pít zelenou, víc než tři panáky skutečně nevypiju. Pokud si slíbím, že si nekoupím o půl čtvrté ráno hamburger a nebudu ho jíst na stojáka, nechám se na něj s klidným svědomím pozvat a posnídám ho hezky v sedě, na obrubníku. Všechna předsevzetí se podle všeho rodí ze špatného svědomí, a tak se ptám: budeme-li dodržovat svá novoroční předsevzetí, znamená to, z nás budou rok od roku lepší lidé? To je ta servilnější a poetičtější představa. Sáhneme-li po přízemnější interpretaci, dost možná dojdeme pouze k závěru, že budeme s každým dalším rokem menší idioti. Ale stop filozofování, od toho jsou tu jiní.
.
Rozhodla jsem se přistoupit k novoročním předsevzetím zcela pragmaticky, a proto jsem si vygooglila, na co bych se měla zaměřit, pakliže bych chtěla být IN. Dávat si předsevzetí, že zhubnu, mi přijde moc tu-ct-(k)-ový. Rozhodla jsem se tedy, že si najdu něco extra a našla jsem velmi záhy! Prosincový článek z časopisu "Maminka", nazvaný "Jedenáct krásných předsevzetí". Paradoxem je, že pakliže všem slibům dostojíme, největší radost z celé rodinné formace a nejbližšího okolí bude mít zřejmě tatínek. Posuďte sami: 1) Najdu si čas jen pro sebe. 2) Nezapomenu na ochranu před sluncem. 3) Budu pečovat o své ruce. 4) Dopřeji si dostatek spánku. 5) Budu se víc věnovat svým vlasům. 6) Nebudu to přehánět se sprchováním. 7) Nepůjdu spát nalíčená. 8) Budu dbát na výživu. 9) Udělám inventuru ve své kosmetické výbavě. 10) Budu pravidelně čistit kosmetické štětce. 11) Odvážu se a zkusím něco nového.
.
Přiznám se, že moc moudrá z tohoto nejsem. Slibuji, že na ochranu ani v nadcházejícím roce zapomínat nebudu, co se týká kosmetických štětců, nemůžu slíbit nic, už jen proto, že můj štětcový arsenál čítá všehovšudy tři, nikdy nepoužité, kusy. A jestli se budu víc věnovat svým vlasům? Ano, budu si s nimi povídat, když na tom nebudou dobře, a co hlavně, když někam půjdu, budu je brát s sebou, aby se necítily odstrčené. Víc ale slíbit nemůžu...
.
Takže konec srandy. Konec roku. Užijte si poslední minuty letoška a do ledna nezapomeňte vykročit správnou nohou. Mám totiž stejný plán...
.

PORCE ČÍNY, doják k obědu

19. prosince 2010 v 20:39 | snowgirl |  KNIHOBEATY
...
V Číně měl jeden nosič vody dvě velké hliněné nádoby: Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. V jedné nádobě byla prasklina, ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody. Na konci dlouhé nosičovy cesty od potoka až k jeho domovu zbyla v prasklé nádobě vždy jen polovina vody. Celé dva roky to takto chodilo, nosič donesl každý den domů jen jeden a půl nádoby vody. Dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu. Prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze. Po dvou letech soužení oslovila prasklá nádoba nosiče: "Stydím se, moc mě mrzí, že prasklinou vyteče cestou domů tolik vody." A nosič jí odpověděl: "Všimla sis, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin. To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli od potoka domů. Dva roky trhám tyto krásné květiny, abych si jimi ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla prozářit můj domov.''
(made in China)