Listopad 2010

A CO STAŘÍ, MAJÍ SI KDE HRÁT?

13. listopadu 2010 v 9:56 | snowgirl |  THE X-FILES
...
V minulém století složila legendární skupina Katapult píseň velmi prediktivního ražení, nazvanou jednoduše "Až". Její textař Ladislav Vostárek si v textu této agitky klade velmi sofistikovanou řečnickou otázku: "Až se bude psát rok dva tisíce šest, až se všichni přestěhujem do obrovských měst, až dálnicí zeměkouli opředem, až budem pyšni na všechno, co dovedem, pak bude možná pozdě na to chtít se ptát: Co děti, mají si kde hrát?" Píše se rok 2010 a děti si ku spokojenosti Ládi Vostárka stále kde hrát mají. A nejen ony, svoje hřišťátka získávají už i senioři.
.
Pakliže se pan Nostradamus, nárokující si v dávných dobách patent na předpovídání budoucnosti, netrefil, a já i zbytek světa přežijeme rok 2012, možná se ještě v tomto ohledu dočkáme zajímavého gerontologického vývoje. Už to dost možná nebudou děti, které by lákaly babičku s dědou na hřiště, těmi, kdo se budou v odpoledních hodinách dožadovat výletu na prolízajdy, budou totiž sami prarodiče.
Představuji si to nějak takto: Zatímco budou vnoučata trávit pondělní dopoledne ve školních lavicích, babi, děda a taška na kolečkách vyrazí na pravidelný ranní výlet po ose Kaufland - Tesco - Penny, aby se odpoledne, řekněme o půl třetí, mohly obě generace střetnout na hřišti. Nalevo si budou hrát mladší, napravo starší, hřiště pro volnočasové aktivity přitom bude mít každá generace svoje. Pouliční rivalita totiž kvete v každém věku a Stínadla se mohou začít bouřit klidně i u nás.
.
Zatímco budou vnoučátka vyklápět jednu bábovku za druhou, budou se houpat na houpačkách a točit na kolotočích, babička sevřená v kosmodisku a dědeček s endoprotézou budou v jogínském oblečku unissimo provádět Pozdrav slunci, aby se pořádně protáhli před dalším skotačením na železných konstrukcích. V rožku takového hřiště pro seniory bude mít chaloupku na kuřích nožkách Mitch Buchannon (čti Mič Bjukenen), podobně jako tomu bylo v seriálu Pobřežní hlídka. Ten bude bedlivě střežit výběh s prarodiči, a jakmile uzří, že má některý z nich nezvykle dlouho vypláznutý jazyk, nebo už nedejbože nějakou tu sekundu nevykazuje žádnou tělocvičnou činnost, vrhne se střemhlav dolů a okamžitě zahájí resuscitaci.
.
Navíc bude zcela jistě potřeba aktualizovat povinnou četbu. Kdo by totiž četl Babičku, když by na Starém Bělidle nebylo jedno jediné hřiště pro seniory? K Labyrintu světa by se připojoval Ráj srdce jen pod podmínkou, že by byl celý labyrint prošpikován udělátky k starobnímu protahování. Wolkerova Těžká hodina by zahrnovala pasáž, ve které se mladý jinoch přesunuje z dětského hřiště na hřiště pro seniory... A pokračovat bychom mohli donekonečna.
.
Je nutné si položit také otázku, jak v takto silném konkurenčním prostředí přežije občanské sdružení Sokol. Za svojí existence byl čtyřikrát zakázán, války a totalitní režimy omezovaly porůznu jeho činnost... to všechno ustál. Přežije i éru kovových konstrukcí?
.
Předpokládám, že po několika solidárních důchodových reformách nebude seniora, který by konstrukci neměl přímo doma na zahradě pod pergolou. Pak už to půjde ráz na ráz: desátého přijde důchod, jedenáctého se bude pořádat u babičky a dědy barbecue, v rámci níž dojde i na společné protahování a měření sil na prolízadlech. A pak přijde nějaká zbrusu nová kapela, nebude to Katapult, ale třeba Katarakt, a ta složí analogickou píseň, která bude časově lokalizována dejme tomu do roku 2020, a bude končit slovy: "A co staří, mají si kde hrát?"