Jisté sociozoologické okolnosti mě přinutili napsat článek o hovínkách neboli hovnech. Vím: v době, kdy je psaní o hovnu trendem většiny náctiletých blogerů, se o exkrementech už nikomu moc číst nechce. Přestože toto téma zavání notnou dávkou primitivnosti, rozhodla jsem se vstoupit do jámy lvové. Jáma lvová je totiž na vstupování daleko lepší než tatáž řeka nebo třeba Balaton po sezóně.
.
K hovnu mě přivedl jeden nedotažený byrokratický krok. Týká se košů a sáčků na psí exkrementy. Úvodem malé pojednání z webu firmy, která si nechala patentovat papírovou soupravu pro sběr psích exkrementů. To abyste se naladili dostatečně dohněda.
.
"Jedním z měřítek kulturnosti národa je dodržování hygienických a estetických pravidel. Při pohledu na veřejnosti přístupná místa našich měst je jasné, že není vše v pořádku. Denní příděl psích exkrementů jen v Praze lze vyčíslit dvěma desítkami tun. Při rozloze města a frekvenci venčených psů není v silách žádné úklidové služby zajistit stále okamžitou čistotu." (www.fedog.cz)
.
Jak je vidět, psy a jejich čokoládový lanýžky máme celkem ošéfovaný. Kdo chce, uklízí po nich, kdo nechce, neuklízí, ale důležitý je jedno: visí ve vzduchu povědomí o tom, že by se slušelo vzít psí hovno do ruky a odnýst ho do koše. Je to taková variace á la "až dosloužím, chci do sběru". Se zbytkem ať se pak vypořádá svědomí pejskaře. Mě ale trápí jiná věc... a pakliže čekáte pointu, už se pomalu blíží. Včera jsem jela po stezce pro inlajny a na půlkilometrovým úseku tam byly hned čtyři koňský lejna. Jeden Dlouhán Joe vedle druhýho. Vjet do toho, vezou mě rovnou do karantény. Placky pod dveře a dvě neděle bez návštěv. Nemilosrdnej ortel. A tak mě napadlo - pejskaři mají sbírat, ale koňofilové ne? Kde je jaká spravedlnost? Každýmu žokejovi stodvacetilitrovej pytel na odpadky, žebřiňák za auto a nekompromisní cesta z města.
.
PS: Mimo vyhlášky by si nějakou tu revitalizaci zasloužilo i Desatero. Nejen, že nepokradeš a nezabiješ, ale ani neposereš.
Děkuji za pozornost.
.
.
A co říká o nocích odborná literatura?
.
Hovno zvané Lincolnovo polínko. Tento druh hovna je tak obrovský, že máte strach ho spláchnout bez toho, aniž byste ho nejdříve nerozšťouchali na kousky záchodovým kartáčem.
.
Miláček davu (zvaný též Potěšení pro každého). Tohle hovno je tak úchvatné svou velikostí anebo vzhledem, že ho prostě před spláchnutím musíte ukázat ještě někomu dalšímu.
.
Vylepšovač nálady. Je hovno, které se podaří vyrobit po delší zácpě, a vy zase můžete být konečně sám sebou.
.
Sraní zvané "Konec líbánek". Jakékoliv hovno vytvořené za přítomnosti jiné osoby.
.
Vzdychač. Tak obrovské hovno, že se nedostane ven bez vokální asistence.
.
Plavec aneb hydrofob. Toto hovno, které je charakterizováno svou plavbyschopností a nepotopitelností, je schopno se znovu a znovu vynořovat i po mnoha spláchnutích.
.
Zákopník. Hovno, které nejde setřást. Obvykle je na něj nutno zaútočit kolébavým či skákavým pohybem, často se ovšem také stává, že jediným řešením je popostrčit ho malým kouskem toaletního papíru.
.
Přízračné hovno. Takové hovno se záhadně objeví v záchodové míse a nikdo nepřipouští, že by ho tam kdy vložil.
.
(více na http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Hovno)
.
petra | 8. srpna 2010 v 7:30 | 
Káča |
jakožo koňořidič hlásím, že i mezi naší obcí jest slušno po vysrání oře sesednouti a hovno botou odkopat z cesty, bohužel při nevhodné konzistenci občas dochází spíše k jeho rozmělnění po podrážce odkopávjícího jezdce(po nasednutí i k ušpinění dopravního prostředku) a roztahání po cestě. Bohužel ježdění s pytlíčkem a lopatičkou je technicky náročné, tudíž se jezdci spoléhají pouze na odsuny. Nastávají i prekérní situace kdy prostě hovno není kam zakopnout, například když se mi jednou hajtra vysrala ve Strakonicích před lékárnou. To je teprv vostuda. Bobku zdar!