Dámské kadeřnictví je odjakživa považováno za zdroj klepů a pomluv. Ženy různého věku, různých povolání a různých zájmů jsou hustě koncentrovány na poměrně malém prostoru. Zatímco fény foukají, peroxidy odbarvují, žehličky žehlí a nůžky stříhají, ženy diskutují.
.
Jejich konverzace mívá většinou velmi nepředvídatelný průběh: začíná u mramorové bábovky, spontánně přechází k debatě o lodičkách herečky na titulní straně časopisu, jako pořádně zašmodrchané klubko vlny se dostává k osobě ženy, která časopis zakoupila, a končí v nejmenovaném paneláku čtvrti, v níž jedna ze zákaznic bydlí. Uf. Čert aby se v tom vyznal. O muži nemluvě. Navíc je zde jeden zásadní problém: nikdy se neví, jestli ta s melírem, náhodou nezná tu, kterou nemá ráda paní s velkými natáčkami. A jestli starší dáma s šedým odrostem náhodou není její příbuzná. A tak dochází k zajímavým situacím.
.
"Víte, ona je prostitutka," pošeptala mi nedávno kadeřnice Laďka z nejmenovaného kadeřnictví v momentě, kdy za sebou její čerstvě ostříhaná klientka zabouchla dveře. "Vážně?" nastražila jsem uši jako dva radary. "No jo," mrkla na mě spiklenecky ta s nabroušenými nůžkami, "ona totiž neví, že znám kamarádku kamarádky její kamarádky." A rázem bylo jasno. Věrohodnost informačního zdroje zdárně oscilovala někde mezi nulou a mínus pětkou. Oprášila jsem si z ramen zbytky vlasů a zaplatila. Za dveřmi jsem se zvědavě zastavila a přitiskla jsem k nim ucho. Byla jsem totiž zvědavá, KDO jsem já...
jm | 24. května 2010 v 14:49 |
A kdo jsi? :)