I.
vždycky mě děsila představa
že budu jednou kupovat kuřecí skelety
že je budu nosit domů v igelitce
že je budu vařit v papiňáku
a že je budeme všichni
rituálně obírat
.
je tam masa až hamba
kladla mi na srdce babička
- hospodyňka
která by nejradši zpracovala
kuře i s kurníkem
jen kdyby to trochu šlo
.
II.
ve frontě na maso jsem
potkala vegetariánku
která svýho času sedávala
ve druhé řadě u okna
a smířeně tam pozobávala
to svoje zrno
.
ignorovala mě
jako superman spidermana
tak jsem taky dělala
že nevidím tu tlačenku
co se marně snaží napěchovat
do levé kapsy baloňáku
.
II.
vždycky mi říkali
že si nemám na nic hrát
tak jím prejt i tatarák
a mí kamarádi to o mě vědí
a nemůžou mě nikde
nachytat in flagranti
.
pořád mám ty svoje malý děsy
který jsou mimo jiné
schovaný v kuřecích skeletech
v reklamních igelitkách
a jinde porůznu poházený
ale mám je - tedy jsem
sg | 28. května 2010 v 2:34 |
juj, Ty zas píšeš, Ty píšeš, sláva vlasti, výletu! ta jednička je prostě skvělá. skelety, rituální obírání, kurník. úplně Tě vidim! (btw skelet je dobrý označení, mě vždycky odpuzovaly "kuřecí karosérie". přišlo mi to jak dělat vývar z ojetý felície.)