Květen 2010

TAK JÍM PREJT I TATARÁK

26. května 2010 v 21:30 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
I.
vždycky mě děsila představa
že budu jednou kupovat kuřecí skelety
že je budu nosit domů v igelitce
že je budu vařit v papiňáku
a že je budeme všichni
rituálně obírat
.
je tam masa až hamba
kladla mi na srdce babička
- hospodyňka
která by nejradši zpracovala
kuře i s kurníkem
jen kdyby to trochu šlo
.
II.
ve frontě na maso jsem
potkala vegetariánku
která svýho času sedávala
ve druhé řadě u okna
a smířeně tam pozobávala
to svoje zrno
.
ignorovala mě
jako superman spidermana
tak jsem taky dělala
že nevidím tu tlačenku
co se marně snaží napěchovat
do levé kapsy baloňáku
.
II.
vždycky mi říkali
že si nemám na nic hrát
tak jím prejt i tatarák
a mí kamarádi to o mě vědí
a nemůžou mě nikde
nachytat in flagranti
.
pořád mám ty svoje malý děsy
který jsou mimo jiné
schovaný v kuřecích skeletech
v reklamních igelitkách
a jinde porůznu poházený
ale mám je - tedy jsem

V kadeřnictví najdete odpověď na všechno

19. května 2010 v 21:34 | snowgirl |  THE X-FILES
...
Dámské kadeřnictví je odjakživa považováno za zdroj klepů a pomluv. Ženy různého věku, různých povolání a různých zájmů jsou hustě koncentrovány na poměrně malém prostoru. Zatímco fény foukají, peroxidy odbarvují, žehličky žehlí a nůžky stříhají, ženy diskutují.
.
Jejich konverzace mívá většinou velmi nepředvídatelný průběh: začíná u mramorové bábovky, spontánně přechází k debatě o lodičkách herečky na titulní straně časopisu, jako pořádně zašmodrchané klubko vlny se dostává k osobě ženy, která časopis zakoupila, a končí v nejmenovaném paneláku čtvrti, v níž jedna ze zákaznic bydlí. Uf. Čert aby se v tom vyznal. O muži nemluvě. Navíc je zde jeden zásadní problém: nikdy se neví, jestli ta s melírem, náhodou nezná tu, kterou nemá ráda paní s velkými natáčkami. A jestli starší dáma s šedým odrostem náhodou není její příbuzná. A tak dochází k zajímavým situacím.
.
"Víte, ona je prostitutka," pošeptala mi nedávno kadeřnice Laďka z nejmenovaného kadeřnictví v momentě, kdy za sebou její čerstvě ostříhaná klientka zabouchla dveře. "Vážně?" nastražila jsem uši jako dva radary. "No jo," mrkla na mě spiklenecky ta s nabroušenými nůžkami, "ona totiž neví, že znám kamarádku kamarádky její kamarádky." A rázem bylo jasno. Věrohodnost informačního zdroje zdárně oscilovala někde mezi nulou a mínus pětkou. Oprášila jsem si z ramen zbytky vlasů a zaplatila. Za dveřmi jsem se zvědavě zastavila a přitiskla jsem k nim ucho. Byla jsem totiž zvědavá, KDO jsem já...

MURAKAMIovina (IV.)

5. května 2010 v 12:43 | snowgirl |  KNIHOBEATY
"Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého," řekne, když telefon dozvoní. "Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně."
(Haruki Murakami: Kafka na pobřeží)

NENÍ TO TROCHU POTŘEŠTÍKOVANÉ?

1. května 2010 v 21:19 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
volal mi dramaturg ČT 2
že by rád natočil
časosběrnej dokument o tom
jak zoufale to neumím
s klukama
.
prý by to nasadil
v hlavním vysílacím čase
proti Avataru
.
co vy na to?
ptá se
.
co na to René s Katkou?
ptám se já
.
René byl nadšením z-cela bez sebe
a Katka by nám taky píchla
.
dobře
říkám já
.
ale není to celé tak trochu
potřeštíkované?