Nebe nad Kilcody bylo krvavě rudé a honily se po něm bachraté mraky připomínající stádo chlupatých mamutů. Spěchal jsem do města, bezmocný, protože jsem nedokázal zamezit tomu, co se mělo stát. Jako by všechny okamžiky, z nichž se skládá lidský život, stály pěkně v řadě jeden za druhým jako kostky domina, jako by všechny události v něm byly závislé jedna na druhé, první vyvolala událost následující, jako bychom měli už předem určený počet dnů na světě, jako bychom nebyli nic jiného než cosi tvořené miliardami zrnek prachu, která jsou hnána do temné díry vyhasínající hvězdy představující náš osud.
(Peter Murphy: Sezona v pekle)