SNOWGIRL na Blog.cz

Mám červenej diplom a zlatý auto s drobnou kosmetickou vadou. Ptám se toho nejoblíbenějšího tlusťocha, se kterým jsem nejčastějc seděla v lavici: "Je promoce vhodná doba na to, abych to našim řekla? Že jsem při couvání praskla tu zástěrku nad pravým zadním kolem?" On: "Řekni, řekni... a myslím, že bys jim měla říct i o všech svých potratech a dalšíchvěcech." Vtipálek. Já, ten nahoře i ti dole moc dobře víme, že jediný, co soustavně potrácím, jsou jelení loje, lesky na rty a další kabelkový zbytečnosti. Kdybych věděla, že přese mě přehodí kus modrýho koberce a na palici mi přimáčknou čepici, kterou by mi záviděl nejeden sládek, šla bych tam asi v kamaších a v koupacím setu. Takto mě nakonec ani nemuselo mrzet, že malá ségra, která obvykle naprosto upřímně chválí oranžový ponožky a další vyžitý kusy mýho šatníku, okomentovala moje šaty slovy: "Jé, ty máš ale krásnou zástěrku." Pod kobercem ji tak jako tak nikdo neviděl. Další kapitolu svýho života jsem tak uzavřela v zástěrce, koberci a s aerodynamickým žaludem na čele. Za doprovodu státní hymny to teprve dostalo ten pravej říz. A teď si teda balím ranec buchet a vyrážím do světa tam venku: do toho, kde automat na kafe přestává být tím pravým útočištěm a kde má opsanej úkol do němčiny zhruba stejnou cenu jak přešlej burčák. Neváhám a vcházím... a v budoucnu o tom napíšu nějakej song, Phoebe a Franto Nedvěde.