Říjen 2009

MOŽNÁ JE FRAJERSKÝ BREČET

30. října 2009 v 21:59 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
možná

je frajerský brečet
a házet přitom sklovinou
prasátka blejskavější
než ty od švýcarskejch hodinek

jenže

a na tom trvám

není nic smutnějšího
než opuštěnej kartáček Curaprox
vedle trojbarevný pasty
pro zářivej úsměv

jenže

a na tom taky trvám

není nic smutnějšího než holky
co cumlaj antidepresiva místo lentilek
aby se mohly zase smát jako klauni
kterým stát po letech vrátil
vyvlastněný šapitó

možná

je frajerský brečet
a ukřivděně přitom troubit do šnuptychlu
na celou výtahovou šachtu
aby i ten poslední soused věděl
kdo vyryl dole u zvonků
ten šišatej kosočtverec

jenže

a na tom trvám

není nic smutnějšího
než výtah pro čtyři osoby
kterým jezdíte spíš dolů než nahoru
jen se svým opilejším já
nebo uplně sami


A PODOBNÝ HOVADINY

24. října 2009 v 21:42 | snowgirl |  KVŮLI NIM
Slovo rande je samo o sobě dost frustrující, protože holky podvědomě počítaj s tou nejhorší variantou, a sice že všechno step by step spěje k tomu, že vám na prvním, dost možná na druhým nebo třetím, strčí on (cizí člověk) jazyk do pusy... a že to tam spěje a že to nemusí bejt uplně přirozený a cool a trendy... a pak se začnete třeba vodit za ruce a budete si psát, že se máte rádi, a budete si vyprávět o počasí a sbírat společně kaštany a podobný hovadiny. A tak se třeba stane, že jste jednou zase zprášení jak psi, někdo někde se vám líbí a vy se někdy někde taky líbíte tomu někomu, kterej je natolik gramotnej a prozíravej, že si obstará vaše číslo... a jedno frustrující rande je na spadnutí. Průser je, že si ani moc nepamatuje, jak vypadá, jen to, že to jiskřilo jak nasliněný prsty v zásuvce, a když je pak sraz jinej den v jinou dobu na jiným místě, kde vypadaj všichni muži v zimních bundách dost podobně, může to bejt průser. Je třeba mít proto oči votevřený, a to nejen předtím, ale i potom a potom. Navíc - přistoupíte-li k tomu dospěle (předem žádný lahváče doma), můžete se na takové "schůzce ve dvou" nebo -ehm- dostaveníčku pořádně zapotit. Pak se třeba taky může stát, že zrovna nemáte den - nechce se vám bejt milá a oslňující a unavuje vás vymýšlet vtipný historky, jen aby řeč nestála, přestože jste si dobře vědoma, že vtipná bejt umíte a že to za normálních okolností ani nedá moc práce... dělat humor (jak by řekla naše imaginární kamarádka Věra). A že o tom navíc ani nemusíte nikoho přesvědčovat stylem Petry Paroubkové: "Vidíte, pane redaktore, Jiří umí být vtipný." (Kór když o tom mnohdy nemá vůbec tušení.) Ale dost o hemenexovým páru. Pak se prostě koukáte na toho kluka, co vám přinesl květinu, zatáhl celou útratu a ještě vás doprovodil přes půl Prahy zu Hause a říkáte si - možná jsem nemusela bejt tak asociální, možná jsem mohla vykládat o celosvětovým míru a útulcích pro zatoulané pejsky... možná jsem mohla dodržovat aspoň základní pingpongovou linku rozhovoru "já-ty-já-ty"... možná jsem se mohla hecnout a udělat ze sebe milou holku s pochopením pro gelové nehty a odrostlý blonďatý přeliv. Občas prostě není chuť, když víte, že ten, se kterým byste ty kaštany rádi sbírali a ještě byste si z nich ze všeho nejradějc postavili pár rozkošných zvířátek, nemá ani páru, kde takovej jírovec maďal roste. A podobný hovadiny.


NEVÁHÁM A VCHÁZÍM

18. října 2009 v 21:08 | snowgirl |  HALABALA
Mám červenej diplom a zlatý auto s drobnou kosmetickou vadou. Ptám se toho nejoblíbenějšího tlusťocha, se kterým jsem nejčastějc seděla v lavici: "Je promoce vhodná doba na to, abych to našim řekla? Že jsem při couvání praskla tu zástěrku nad pravým zadním kolem?" On: "Řekni, řekni... a myslím, že bys jim měla říct i o všech svých potratech a dalšíchvěcech." Vtipálek. Já, ten nahoře i ti dole moc dobře víme, že jediný, co soustavně potrácím, jsou jelení loje, lesky na rty a další kabelkový zbytečnosti. Kdybych věděla, že přese mě přehodí kus modrýho koberce a na palici mi přimáčknou čepici, kterou by mi záviděl nejeden sládek, šla bych tam asi v kamaších a v koupacím setu. Takto mě nakonec ani nemuselo mrzet, že malá ségra, která obvykle naprosto upřímně chválí oranžový ponožky a další vyžitý kusy mýho šatníku, okomentovala moje šaty slovy: "Jé, ty máš ale krásnou zástěrku." Pod kobercem ji tak jako tak nikdo neviděl. Další kapitolu svýho života jsem tak uzavřela v zástěrce, koberci a s aerodynamickým žaludem na čele. Za doprovodu státní hymny to teprve dostalo ten pravej říz. A teď si teda balím ranec buchet a vyrážím do světa tam venku: do toho, kde automat na kafe přestává být tím pravým útočištěm a kde má opsanej úkol do němčiny zhruba stejnou cenu jak přešlej burčák. Neváhám a vcházím... a v budoucnu o tom napíšu nějakej song, Phoebe a Franto Nedvěde.



Nezkoušejte si starým Bébéčkem podřezat žíly!

7. října 2009 v 21:44 | snowgirl |  THE X-FILES
Podle průzkumu společnosti Mindlab International se víc než polovina Britů alespoň jednou v životě zranila při pojídání sušenek. (...prostor pro přemýšlení...) Ano - mohli si vylámat zuby, opařit prsty v čaji, mohli je pokousat jejich čtyřnozí mazlíčci. Ve světě po jedenáctým září totiž ani sušenky nemusí být vždy za odměnu. A to mám na mysli i ty Kouzlus mňamózuz, čokopiškoty, díky kterým v posledních letech ve sportovních kočárcích značně stoupla pouliční kriminalita - děti se o ně bijou! Ale zpět za malou louži. Chytré hlavy z M.I. sestavily škálu nebezpečnosti jednotlivých pochutin, jejíž důmyslnost by obrečel kdejaký seismolog (o Charliem Richterovi nemluvě). Největší hrozbou pro lidstvo jsou prý zákusky s pudinkem - mají koeficient nebezpečnosti 5.63, naopak nejmenší hrozbu představují dezertní piškoty (koeficient 1.16). Pakliže byste chtěli ve svém kredenci zavést nějaké bezpečností opatření, mohu vás uklidnit, na ČR prý zjištěné skutečnosti nemusí mít až tak fatální dopad. Na základě vlastní cestovatelské zkušenosti vím, že zlatý retrívr mentálně zaostavá za průměrným Britem asi tak o délku paže. Zbytečně se proto neděste, a pokud vám kručí, perte to do sebe. Sušenky totiž mají jednu nespornou výhodu: na rozdíl od koláčů je mohou jíst i ti, kteří mají flastr na úřadu práce, protože jak praví české přísloví - bez práce sice nejsou koláče, ale sušenky... sušenky jo!

Poznámka pod čarou:
A o hladu s velkýma očima, o tom si povíme zase někdy příště, milé děti... a pokud nevíte, jak takovej hlad s velkýma očima vypadá, dobře si prohlídněte mou fotku v profilu. Wo-o-la-lááá.

Hovnová je šestá barva duhy

3. října 2009 v 23:10 | snowgirl |  THE X-FILES
Mám za sebou nadmíru vydařený au-pair večer. Ébel a ébelka (rebel a rebelka) zařezávají jako Schwarzenberg ve své vyhřáté poslanecké lavici, všechny hračky jsou naházený na jedný hromadě a v baráku je klid, kterej by se měl odlívat do zlata. Po dnešku vím, jak vypadá Rumcajs bez čepice, že má Manka hnědovlasou sokyni a že se dá z jičínské kašny ukrást Amorův šíp. Pan Čtvrtek měl evidentně velkou fantazii, přestože by se názvy některých dílů mohly zdát trochu monotematické a zavádějící: Jak Rumcajs překejchal generála, Jak měl Rumcajs patálii s drakem, Jak Rumcajs hledal špunt od rybníka... Epizoda Kterak Rumcajs zatopil pod kotlem se dokonce tváří jako mládeži nepřístupná. Ale o ševcích jen v dobrém, nikdy nevíte, kdy vám zase poteče do bot.

Jinak: malej brácha mi už kupodivu neříká ségřiným jménem, dokonce mě ani neoslovuje dědo, jak bylo jednu dobu jeho dobrým zvykem, momentálně mi říká prdelo, případně teto. Ještě mu nebyly ani tři. Asi se mám na co těšit. Taky jsem zjistila, že v pastelkách máme vedle modré, žluté, červené, zelené a černé nově taky hovnovou. Pán, kterej jezdí s hasičkým autem, se jmenuje hašiš. A ten, co řídí zelinářský auto, zcela překvapivě není pan zelinář, ale pan Mrkvička.

Zatím mi naše děti nenadávají sprostě, i když, co si budeme povídat, přituhuje: ty vogo, ty vole... Mám dojem, že čím jsem slušnější a čím víc se snažím veškerý vulgarismy eliminovat, tím víc prdelí a hoven ti dva sází. Skoro mám pocit, že jim největší radost udělám, až si narvu všechny ty krtečky a Cipísky do prdele a konečně jim pustím Matonohův otevřený dopis KSČM, pokud možno v 3D rozlišení. Zatím mají jen tendenci vyhrožovat mi, že ze mě udělají vajíčko, což nevím, jestli je dobře, nebo špatně. Pravicové smýšlení mi však napovídá, že vajíčko není žádná hrůza... pokud tedy neteče z čela pána s bradavicí...