KOZY. To není jenom sýr a mléko.

4. července 2009 v 23:13 | snowgirl |  THE X-FILES
Po x dnech bylo dneska konečně letní počasí, tak jsem vyrazila s Lucinkou do ZOO. Zakládám si na tom, že chci být taková ta nejsprávňáčtější velká ségra, co nezkazí žádnou srandu, tudíž jsem jí po zralé úvaze dovolila vlízt do výběhu pro kozy. Byla to fatální chyba. Navštívit kozí výběh nebyl tak úplně můj rozmar - olomoucká zoo s touto turistickou atrakcí počítá, pro ty nejodvážnější návštěvníky je zde dokonce přistavenej kovovej žebřík. Celá ta paráda vypadá tak trochu jako slabší odvar safari. K tomu, abych málem dostala infarkt, to však bohatě stačilo. Ty kozy se totiž můžou taky krmit. A vzhledem k tomu, že jakmile zmerčí jídlo, začínají bejt neklidnější než já nad talířem domácí tlačenky, měla jsem co dělat. V jednom okamžiku jsem stála uprostřed výběhu, kolem dvacet metrovejch dětí a deset středně velkejch bílejch koz. Držela jsem v ruce ten papírovej pytlík s krmením za deset kaček a než jsem si stačila trochu odsypat do dlaně, jedna z koz vyskočila a zapřela se mi kopytem o hrudník. Chcete-li: koza mi skočila na kozu. Bylo to o něco horší, než když mucha sedne na lep. Dalších devět zatím mečelo kolem dokola. Stála jsem v tom kozím epicentru a v duchu jsem si představovala, jak chytím Lucinku a zachráním ji hodem přes plot a sama se pak rozsápaná od hlavy až k patě nějak vyplazím ven. Večer to pak budou vysílat v hlavním vysílacím čase na Nově v tradiční pětiminutovce věnované zvířatům a bude k tomu hrát něco strašně dojemnýho, třeba James Blunt. Ilustrační záběry na jakýkoliv kozy budou samozřejmě zpomalený, a pak tam budu já s počítačově upraveným hlasem a rozostřeným ksichtem pokousaná od koz. Ale zpět nohama na zem, respektive zpět do výběhu. Všech dvacet dětí plus jednadvacátá Lucinka z toho měly druhý Vánoce, jediná já jsem měla z toho kozího humoru trošku stažený půlky. Vysypala jsem těm rohatejm potvorám na trávník celej sáček, popadla Lucku a uháněla ven, než nás ti přežvýkavci taky přežvýkají. A tak jsme si prožily svůj první Kozí příběh. Kamarád mi na to řekl, že jsem měla safra štěstí, že mě ty mrchy nepřipravily o panenství. Kamarád na to kápnul. Smích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domča Domča | 5. července 2009 v 22:53 | Reagovat

Ke kozám do výběhu už radši vůbec nelezu. Jednou když sem byla malá, táta mi do ruky nasypal nějaký granule, který se dali tenkrát v zoo koupit za pětikačku a já přelezla do výběhu. Jenže sem krmila jen ty malý roztomilý kůzlátka a ta velká koza se naštvala, rozeběhla se proti mě a nabořila to do mě rohama. Jo měla sem štěstí o panictví sem teda nepřišla :D, zato se mi udělala pěkná modřina na stehnech. Od tý doby kozy nemám ráda :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama