každej můj novej kluk je jako ten starej
akorát má trošku novej obličej
a jinak barevný pyžamo
pokud vůbec nějaký
je to jako s nábytkem:
když si jednou oblíbíte čalouněný křeslo
raději ho necháte párkrát přečalounit
než abyste si zvykali na barovou stoličku
jen protože je právě v kurzu
sama sobě rozumím celkem dobře
ale vysvětlujte to mámě s babičkou
vysvětlujte to kamarádkám
který by raději vyhořely
než aby cokoliv čalounily
vysvětlujte to svýmu diáři
kterej už dávno ztratil ponětí
kdo je kdo
vysvětlujte to svýmu psovi
kterej novýho přivítal
jakoby si starej jen odskočil do trafiky
sama sobě dávám posledních pár let
kdy budu randit s těma přes kopírák
s těma co si vypadli z oka
s těma kteří mě už nemůžu ničím překvapit
a pak... pak si najdu dobrovolnýho hasiče
napůl numizmatika napůl filantropa
se smyslem pro detail
a hlavně pro humor
a pak... budem vysedávat na barové stoličce
(křeslo bude už desátou sezónu u čalouníka)
budem popíjet americkou limonádu
budem si na střídačku říkat vtipy
a mí příbuzní budou šťastni
a můj pes bude šťastnej
a celej svět bude tak nějak k popukání
.
.
.
.
.
Bohdan | 20. července 2009 v 9:38 |
:( <3