Babička se mě od patnácti let (tedy od doby, kdy jsem legislativně přeskočila na druhou stranu svlíkací barikády) ptá, jestli 1) chodím na rande 2) mám nějakýho nápadníka 3) je nějakej chlapec. Aby nebyla monotónní, obvykle tyhle otázky různě variuje, málokdy se stane, že by se dvě návštěvy po sobě ptala stejně. Vždycky u toho spiklenecky mrká a kývá hlavou, čímž mi podvědomě nutí odpověď. Několik let jsem z různých důvodů jako jsou pověrčivost, promiskuita, nedůvěra či zatvrzelost mlčela. Až nedávno jsem si řekla, že udělám té staré ženě radost. Moudrá to totiž žena.
-------------------------------------
A nejen moudrá. Babička je totiž i žena činu a našeho dědu ráda častuje lichotkama á la Ty už dneska radši nemluv, nebo ti vážně ublížím! Případně jako pamětnice vzpomíná, jak dědovi kdysi v šestašedesátým učarovala jedna televizní hlasatelka, o které ještě dlouhou dobu veřejně prohlašoval, že S takovým pohledným žabcem by rád chodil. Slovo žabec zřejmě spadá do oblasti hanáckého žargonu.
-------------------------------------
"Ano, babi, chodím na rande."
Babičce se rozzářily oči, jako když v Lidlu zlevní hovězí přední bez kosti.
"Nemáš jeho fotku?"
I fotku jsem jí v záchvatu dobrosrdečnosti ukázala.
A přesně to byla fatální chyba. Čtyři dny na to jsme ho (ho, kterej ani netuší, co je facebook), náhodou objevila na cizí fotce. Na facebooku. S nějakým pohledným (?) žabcem.
--------------------------------------
Uplynuly dva týdny a zase tady byla babička se svou otázkou. Tušíte správně - nebyla to otázka za deset tisíc korun jako v éře Vladimíra Čecha, byla to ta její otázka (penězi nevyčíslitelná).
"Nechodim," povídám rovnou.
"Jakto? Takovej to byl šikovnej chlapec."
Šikovnej určitě, když si zvládnul domluvit ve stejnej čas na stejným místě dvě různý holky.
"A tys ho nechala?"
"To je jedno, babi."
"No, to není jedno!"
Patrně chtěla zjistit, kde je zakopanej pes. Abych se pro příště poučila. Abysme tomu teď a tady společně přišly na kloub.
To už se do toho vložila o poznání empatičtější teta, aby svou matku okřikla: "Tak ji nechej ne, třeba ji to bolí..."
Babi: "Ale prd bolí, vždyť se na ni podivej, jak se tomu chechtá." Co mi taky zbývalo, že.
Já: "Tak jo. On si prostě rozehrál ještě jednu takovou... ehm... bokovku, víš..."
Babička vyvalila oči a povidá: "To si z toho nic nedělej! Víš, jak se to říká, ne? Za jednu posranou, deset umytejch! "
--------------------------------------
v podobných situacích tedy existují dvě východiska
to babiččino
čekat na deset umytejch
nebo to Bohdana Bláhovce
when you feel lonely, google yourself
a je jen na vás, kterýmu z nich dáte svůj preferenční hlas
jm | 25. června 2009 v 14:44 |
smích, moje bábrlinka se ptala stejně.. když už to ale bylo s mym p dlouhodobý, unudila se asi a vrhla se na bráchu :D