Čtyřletá a dvouapůlroční se poslední dobou pěkně rozkecali. Dohromady jim není ještě ani sedm, ale už začínají mít všechno pěkně pod palcem. Zatím na sebe bohudík nezačali brát podobu zajíce, žirafy či krabice, nicméně co není, může být. Zatím mi docela zodpovědně předvedli:
FILOZOFA - NIHILISTU:
Brácha na mě mává půlkou suchýho rohlíku a křičí:
"On je mrtvej!"
Saint Antoine De Exupéry: Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.
INFORMÁTORKU - PRÁSKAČKU:
Ségra: "Tak si představ, že za mnou přišla malá a říká mi Ty tady máš bordel..."
Směju se a jdu se na to samozřejmě hned zeptat: "Lenička měla v pokojíčku bordel?"
Lucka: "Jo. Na Moničkově posteli!"
Arménské přísloví: Pravdu uslyšíš buď od dítěte, nebo od hlupáka.
PROROKYNI - PROSEBNICI:
Lucka chvilku přeskakuje z jedné nohy na druhou a dost alarmujícím způsobem si popotahuje punčocháče. Bohužel nikdo třetí není momentálně doma, takže dostávám Černýho Petra:
Lucka: "Kakat. Přijdeš?" (přijdeš = přijdeš a utřeš mi zadek?)
Já: "Přijdu, to víš že jo."
Odběhne a za dvacet sekund křičí tak, že se echo několikrát otříská snad o všechny stěny koupelny: "Káááá-kááá-laaa..."
Já: Zadržuju dech, myslím na rozkvetlej šeřík a odcházím do koupelny.
Gabriel Laub: Lidé jsou jako malé děti. Nejvznešeněji se tváří, když mají plné kalhoty.
PURITÁNKU - CHŮVU:
Chodím po pokoji jen v tangách, protože po práh pokoje se to může - moje směrnice. Lucka, která si až doteď naprosto lhostejně s malým bráchou maluje, zvedá hlavu a říká: "Prcinka čouhá!" Načež se brácha zvedá a jde se kouknout blíž. To už naprosto nekontrolovatelně prskám smíchy. Vzápětí mi přináší ručník a cpe mi ho zezadu na zadek. Zatím evidentně neroste pro nuda pláž.
Julian Tuwim: Nikdo mi nevěří, že jsem býval krásné dítě, tak krásné, že mě cikáni vyměnili.
LICHOTNICI - VIZIONÁŘKU:
Já: Kreslím jí na papír všechny možný dopravní prostředky a protože vím, že nejsme v pokoji samy, záměrně se hlasitě chválím a kladu jí jednu z těch sugestivních otázek, na který se tak dobře poslouchají odpovědi: "Vidíš, jak jsem šikovná? Chtěla bys být taky jednou taková jako já?"
Ona: "Třikrát!"
Sigmund Freud: Každé hrající si dítě si počíná jako básník, když si vytváří jakýsi vlastní svět, nebo přesněji řečeno, když dává věcem svého světa nový, jemu vyhovující řád.
THE END
Julša | 9. června 2009 v 20:45 |
parada .. takhle jsem se dlouho nezasmal .. :)