Možná, že by se dala přirovnat k vůni některých parfémů. Snad ani voňavkář, který je namíchal, by vám nevysvětlil, jakým způsobem získávají takovou moc. Ani jejich odborná analýza vám toho moc neřekne. Přes to všechno je ale jisté, že dobře namíchaná voňavka může působit podobně jako pach u zvířat v období říje. Některá třeba zabere na padesát lidí ze sta. Jiná třeba zase na těch druhých padesát. Ale jsou taky vůně, které nechají devětadevadesát lidí ze sta chladnými, a jednoho nebo dva skoro připraví o rozum. To jsou speciální vůně a já jednu takovou ucítil. Pochopil jsem, že je to má osudová vůně. Rozpoznal jsem ji na dálku. Měl jsem chuť k té holce přijít a říct jí to. Že rozumím. Že třeba nikdo jiný nerozumí, ale já ano. Neomylně.
(Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce)
Bojim se, ze takovou jednu taky znam, trochu jako kokain...