Duben 2009

VE FRONTĚ

28. dubna 2009 v 21:56 | snowgirl |  HALABALA
Nemám ráda, když se zaseknu třeba na druhé straně a nevím, jak dál... co s příběhem, co s vymyšlenýma lidma, co s fiktivníma ulicema... nemám ráda, když se sama promítám, do někoho z nich... a snad ještě víc, když mě v tom druzí poznaj... Nemám ráda, když se zaseknu na mrtvým bodě a nevim. Třeba v takovýhle obyčejný úterý, jako je to dnešní. Na papíře se dá všechno aspoň smazat, vrátit, změnit... ale v reálu? Netvrdím, že chci druhý šance, to by bylo klišé. Druhý šance jsou pro sraby a pro ty, co vyběhnou ještě před výstřelem z pistole. Vyhovuje mi nahodilost s jakou se dny řadí do let a v podstatě mi vyhovuje i to, že spoustě věcí nerozumím. Akorát si prostě někdy připadám jako čekatel na novej orgán. Kdybych si mohla vybrat, chtěla bych odolnější játra a prosimpěkně taky jednu pořádně bytelnou aortu. Než se tak stane, budu se každý ráno několikrát převlíkat, desetkrát denně budu checkovat displej a nejspíš si nechám do podkolenní jamky vytetovat něco ve smyslu: TŘIĎTE ODPAD, abych si mohla připadat opravdu nenahraditelná, až za mnou budete stát ve frontě na štěstí...


S BATOHEM NA BŘIŠE A OČIMA NAVRCH HLAVY...

27. dubna 2009 v 22:50 | snowgirl |  THE X-FILES
Myslím, že to bylo předloni (?) touhle dobou, co náš dopravní podnik nainstaloval na nejfrekventovanější olomoucké zastávky světelné tabule, které by těm, co špatně vidí nablízko, nebo jsou nadměrně opilí, měly zjednodušit orientaci v jízdním řádu. Prozíravost těch, co tabule na zastávkách vztyčili, byla opravdu brilantní: tak vysoko by cestou z pivnice nevyskočil ani ten nejmrštnější z mých kamarádů. O nějakém vandalismu v souvislosti s cestovním programem tudíž nemohla být vůbec řeč. Tabule tak Olomoučanům slouží dodnes. Důvod je jednoduchý: kluci buď dospěli, nebo je nadále zaměstnává trend z loňského léta - koupání v kašnách. Jsou to přesně ty barokní kašny, do kterých jsme někdy kolem dvacátého prosince plánovali vysadit sedm kaprů, leč magistrát byl opět před námi - kašny byly na zimu vypuštěny, po nejšpinavější vodě, kterou seznam UNESCO skýtá, tak nezůstalo ani vidu, ani slechu. Ale zpět k cestování.

Tabule byly bezesporu jedním z nejrevolučnějších nápadů, s kterým dopravní podnik přišel. Obvyklý koníček - jedno léto vytrhávat tramvajové koleje a další léto je na stejné místo opět klást, tentokrát zůstal tabu. Snažím se být optimista, s nástupem letošního jara jsem tedy na zastávkách očekávala něco jako masážní rohožky na nohy, repráky s hudbou různých žánrů nebo něco podobného. Bohužel jsem se sekla podobně jako Kateřina J., když se jí ptali, jak správně zužitkovat biomasu. Nečekala jsem velký skok pro celé lidstvo, ale aspoň nějaký malý krůček pro řadového Olomoučana, který by jakékoliv zpohodlnění cestování uvítal s podobnou grácií jako Praha Obamu. Ale ono ejhle. Ne krůček vpřed, ale sedmimílový skok vzad. Z tlampačů v tramvajích a autobusech se už týdny ozývá: "Vašemu batohu je lépe v ruce nebo na zemi... bla bla...," pak to jaksi pokračuje a končí to výhružkou, že kdo bude mít batoh na zádech, zaplatí sedm kil. Apríl? Absurdní? Na hlavu? Nejspíš všechno dohromady. Faktem však zůstává, že rychlost, s jakou se nám v centru úrodné Hané vyprofilovala skupinka "NOSME BATOHY NA BŘIŠE" je hodna zápisu do Guinessovky. Buďme ale objektivní a zkusme se na celou věc podívat i z druhé strany: chápu, že když má dopravní podnik tři revizory, jejichž siluetu rozezná i Olomoučan se třemi dioptriemi na vzdálenost dvou kilometrů, těžce se dotují různé dopravní volno časové aktivity. Ale sedm set za batoh? Za půl roku k tomu přibude pětikilo za kabelku a na přelomu roku to budou třeba tři stováky za ledvinku... A časem vám bude hrozit pokuta i za to, když budete mít v kapse svazek klíčů o větším než obvyklém množství... Těším se, jak v tomhle městě zestárnu... pokud možno s krosnou na břiše...

NĚCO JAK ČTYŘLÍSTEK...

11. dubna 2009 v 22:36 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
I.
znám Tvoje zlozvyky
z minulejch životů
líp než svý nejstarší
tepláky s lampasem
lepšíš se ve lhaní
a to rok od roku
všechna Tvá tajemství
jsou pihy na kráse

II.
dobře vím co a jak
schováváš za slova
i to jak se sbíráš
celý dny ze dna
my dva jsme pořádně
zvětralá náhoda
něco jak čtyřlístek
poblíž D1

III.
vyznáš se ve mně líp
než ve svých ponožkách
mohl bys za mě psát
můj vlastní deník
jsem Tvoje holka a
navíc jsem kámoška
to nejspíš protože
jsme tak moc stejní…