Myslím, že to bylo předloni (?) touhle dobou, co náš dopravní podnik nainstaloval na nejfrekventovanější olomoucké zastávky světelné tabule, které by těm, co špatně vidí nablízko, nebo jsou nadměrně opilí, měly zjednodušit orientaci v jízdním řádu. Prozíravost těch, co tabule na zastávkách vztyčili, byla opravdu brilantní: tak vysoko by cestou z pivnice nevyskočil ani ten nejmrštnější z mých kamarádů. O nějakém vandalismu v souvislosti s cestovním programem tudíž nemohla být vůbec řeč. Tabule tak Olomoučanům slouží dodnes. Důvod je jednoduchý: kluci buď dospěli, nebo je nadále zaměstnává trend z loňského léta - koupání v kašnách. Jsou to přesně ty barokní kašny, do kterých jsme někdy kolem dvacátého prosince plánovali vysadit sedm kaprů, leč magistrát byl opět před námi - kašny byly na zimu vypuštěny, po nejšpinavější vodě, kterou seznam UNESCO skýtá, tak nezůstalo ani vidu, ani slechu. Ale zpět k cestování.
Tabule byly bezesporu jedním z nejrevolučnějších nápadů, s kterým dopravní podnik přišel. Obvyklý koníček - jedno léto vytrhávat tramvajové koleje a další léto je na stejné místo opět klást, tentokrát zůstal tabu. Snažím se být optimista, s nástupem letošního jara jsem tedy na zastávkách očekávala něco jako masážní rohožky na nohy, repráky s hudbou různých žánrů nebo něco podobného. Bohužel jsem se sekla podobně jako Kateřina J., když se jí ptali, jak správně zužitkovat biomasu. Nečekala jsem velký skok pro celé lidstvo, ale aspoň nějaký malý krůček pro řadového Olomoučana, který by jakékoliv zpohodlnění cestování uvítal s podobnou grácií jako Praha Obamu. Ale ono ejhle. Ne krůček vpřed, ale sedmimílový skok vzad. Z tlampačů v tramvajích a autobusech se už týdny ozývá: "Vašemu batohu je lépe v ruce nebo na zemi... bla bla...," pak to jaksi pokračuje a končí to výhružkou, že kdo bude mít batoh na zádech, zaplatí sedm kil. Apríl? Absurdní? Na hlavu? Nejspíš všechno dohromady. Faktem však zůstává, že rychlost, s jakou se nám v centru úrodné Hané vyprofilovala skupinka "NOSME BATOHY NA BŘIŠE" je hodna zápisu do Guinessovky. Buďme ale objektivní a zkusme se na celou věc podívat i z druhé strany: chápu, že když má dopravní podnik tři revizory, jejichž siluetu rozezná i Olomoučan se třemi dioptriemi na vzdálenost dvou kilometrů, těžce se dotují různé dopravní volno časové aktivity. Ale sedm set za batoh? Za půl roku k tomu přibude pětikilo za kabelku a na přelomu roku to budou třeba tři stováky za ledvinku... A časem vám bude hrozit pokuta i za to, když budete mít v kapse svazek klíčů o větším než obvyklém množství... Těším se, jak v tomhle městě zestárnu... pokud možno s krosnou na břiše...
