Až budu stará, budu mít ve své pracovně někde mezi šicím a psacím strojem na třiceti DVD vypálenej tendlencten blog. Ony to teda už nebudou DVD, ale nějaký ultratenký, supermalý digitální lentilky… Ale prostě tam budou. A když budu mít nějakej splín (nedorazí důchod, přijde na mě exekutor za nezaplacenej komunální odpad z roku 2009, případně někde už třetí den budu hledat zuby), tak si do laptopu pro seniory s monitorem o úhlopříčce 220 cm nahodím jednu z těch digitálních lentilek a celý odpoledne si budu číst. O kalbách s Pospou, o všech malých i velkých vejletech, o tom, kdy mě kdo vytočil, o tom jak Lucinka rostla, o všech krávovinách, co jsme kdy s Alcmanem vymyslely… A mezitím si třeba odskočím nasypat slepicím, namažu manželovi bércový vředy, vypráším si prach z vrásek, nůžkama na plot zastřihnu ty nejtvrdší a nejžlutější nehty… a pak zase budu číst… až pokud mi to můj šedivej zákal dovolí. A strašně se budu chechtat a brečet zároveň. Protože taková jsem. Taková blížencová…
jm | 14. března 2009 v 15:56 |
ach! ti blizenci:) jdu si namazat lytka:))