Není nad to vyčerpat si dvě absence ze tří hned během prvního měsíce školy. Chce to jen vostrý lokty a jistou dávkou ignorace... namíchanou jako ten nejsladší kýbl daiquiri. A pak, ve druhý fázi, pokorný smíření s tím, že v nadcházejících měsících dost možná zapustím kořeny do školní lavice. Ano, budu tam hned po školníkovi nejčastěji ze všech. Už se těším. Přímo prahnu po vzdělání. Smích.
Jsem úchylná na hory. V zimě. V létě. Ráno. Večer. Potřebuju je často. Přímo do žíly. Pokud jsou zasněžený, docházej mi slova. Odmala si myslím, že někdo tam nahoře strouhá polárkovej dort pro nás dole a posypává jím hlavně kopce... a když je ho dost, tak i údolí a různě velký města. Aby mohly děti stavět huhuláky, aby měli vlekaři co žrát, aby mohly rolby pípat nahoru dolů svahem, aby se mohly na kapoty auťáků kreslit sprostý obrázky a vůbec... Miluju, když mi sněží pod kapuci, když mám promáčený nohavice, když se můžu válet ve sněhu vedle namražené lahve vodky. V půlce března to zní asi všelijak... ale dokud sněží, ještě se vážně neumřelo...
Julša |
.. závidí...