Asi to bude znít trochu samolibě, ale jsem šikovná. Poslední dobou je totiž každý větší domlouvání složitější než strkání velblouda uchem jehly. A já toho velblouda letos velmi dobře nasměrovala, takže mi Viky odpoledne mohl poslat jednu ze svých exhibičních esemes:
Cau lidi. Prave jsem za vas zaplatil 4 noci na dachsteinu a jelikoz penize neseru, tak vas zadam o poslani xxxx Kc na můj ucet. Predem dekuji za vas kladny pristup. Vas ridic Lukyn.
Zdá se, že navážeme, kde jsme minule přestali: "Jak se ten Viky vlastně jmenuje? Lukáš?"... Ten, kterej s náma minule odjížděl rovnou z plesu, mi každej den píše, kdy teda jedem… a já mu každej den trpělivě odepisuju totéž (už mám tu zprávu uloženou jako šablonu). Letos navíc jedeme v trochu zvláštní sestavě, co si budeme nalhávat. Pokud ovšem každej nabídne to nejlepší ze svýho repertoáru, mohlo by to být fajn. Ne mohlo… bude. Cejtim to v kostech a ve sněhovejch vločkách.