Únor 2009

NA HORY (DOLY)

21. února 2009 v 9:20 | snowgirl |  HALABALA
Asi to bude znít trochu samolibě, ale jsem šikovná. Poslední dobou je totiž každý větší domlouvání složitější než strkání velblouda uchem jehly. A já toho velblouda letos velmi dobře nasměrovala, takže mi Viky odpoledne mohl poslat jednu ze svých exhibičních esemes:

Cau lidi. Prave jsem za vas zaplatil 4 noci na dachsteinu a jelikoz penize neseru, tak vas zadam o poslani xxxx Kc na můj ucet. Predem dekuji za vas kladny pristup. Vas ridic Lukyn.

Zdá se, že navážeme, kde jsme minule přestali: "Jak se ten Viky vlastně jmenuje? Lukáš?"... Ten, kterej s náma minule odjížděl rovnou z plesu, mi každej den píše, kdy teda jedem… a já mu každej den trpělivě odepisuju totéž (už mám tu zprávu uloženou jako šablonu). Letos navíc jedeme v trochu zvláštní sestavě, co si budeme nalhávat. Pokud ovšem každej nabídne to nejlepší ze svýho repertoáru, mohlo by to být fajn. Ne mohlo… bude. Cejtim to v kostech a ve sněhovejch vločkách.

MRÁZKovina

20. února 2009 v 20:16 | snowgirl |  KNIHOBEATY
"Jak to, že člověk pozná, že dělá hloupost, až když je pozdě?" stěžoval si. "Hloupost by se měla poznat předem. Měla by být třeba černá se žlutými skvrnami jako mandelinka a kolem dokola by měla mít dlouhé bodliny a měla by bzučet jako hejno čmeláků. Člověk by si už dal na ni pozor. Ale takhle? Takhle se vůbec neví, že je nějaká hloupost nablízku. Vypadá nenápadně… nebo dokonce vypadá hezky…"
(Daisy Mrázková)