Tak jsem se včera po třech týdnech potkala s velkou ségrou v pokojíčku. Po půlhodinové smršti ve stylu Hej, ségra, to nepochopíš… mi s největší noblesou podala takovej malej balíček. Na první pohled to vypadalo jako něco mezi kavárenským cukrem a luxusně zabaleným hulením. "Co to je?" ptám se obezřetně. "No to je ten dárek přece!" vyhrkla nadšeně a mě hned jaksi docvaklo, že tady tendlencten cukr, co právě držím, bude ten dlouho avizizovanej dárek, kterej se čtyřiadvacátýho prosince ztratil někde v té Ježíškově hromadě. To byl taky nápad, nechat marihuanu ve vánočním balícím papíru jen tak se povalovat pod spodní větví borovice, říkám si a rozbaluju. Ségra se tváří nejvíc lišácky a čeká, co já na to.
"Roztahovák? Tys mi dala roztahovák do ucha?" nechápu. Ona: "No, dobrý ne?" Lapu po dechu. "Jako sorry, ale ty si vážně myslíš, že si ve svých třiadvaceti letech začnu roztahovat ucho jak nějakej africkej domorodec? Že mi přijde v pohodě, když někomu uchem prosvítaj sluneční paprsky?" Ségra se jen tak nedá, prošla totiž mým důkladným několikaletým výcvikem. "Moc se tady neoháněj nějakou třiadvacítkou, když máš všude samý lebky… proč bys jako nemohla mít díru v uchu? Víš, jak je to hezký? A co ty pruhovaný hadry… beztak jsi jak nějaký emo!" Tak a mám to: jsem emo bez černých vlasů a rozřezanýho zápěstí, mám všude lebky a image tak akorát zralou na to, abych si uchem mohla prostrčit tužku. A aby toho nebylo málo, jako největší socka nakupuju v kamennejch obchodech, namísto abych trávila 48 hodin týdně na Aukru a po dvacetikorunách dražila trička. Abyste věděli, tak já se taky nedám! A to i na úkor toho, že mi nadobro přestane oddaně nosit nealko při všech mých ranních kocovinách. Mo(u)dří vědí, že díru ano, ale že musí bejt náležitě využita… A že se tak dlouho roztahuje, až se ucho utrhne…
kaača |
mas recht... nenech si zvetsovat dirku :-))) v uchu samozrejme :-))))