Balím fidlátka, pět švestek, saky paky a určitě ještě něco a odjíždím tam, kde to má Rakušan Josef Fritzel nejraději: do sklípku. Už jen proto, že jsem toho v posledních dnech přečetla víc než za celý prázdniny, už jen proto, že trávím volno v hromadných prostředcích mezi Brnem, Prahou a Olomoucí, už jen proto, že jsem za poslední tři týdny měla asi tak tři piva…
Přes oslí můstek, kterej se ani nesnaží maskovat, že je oslím můstkem, bych ráda podotkla, že ve sklípku jsem byla jedinkrát. Přišla jsem tam tenkrát o deštník a o iluze. (Možná proto tentokrát dávám přednost pláštěnce). Kdyby za tím někdo hledal nějakou metaforu, nemůžu bohužel sloužit. Todle je fakt. Zítra budu moudřejší, protože, jak je známo: ráno moudřejší večera a večer lihovější rána…
Dej vědět jak sji dopadla...sklípky jsou zrádné:-)