Strávit dvacet hodin v jedné místnosti s pěti klukama a neidentifikovatelným množstvím burčáku je horší než plavat na lehátku z Hypernovy stroužkou plnou žraloků. I když zase o něco hloupější… žiju. Náš výlet začal poněkud netradičně, a to tím že si vzal Pospa do vlaku METRO. Ano, jde o trochu náročnější lexikální hříčku: jak dobře víme z vlastní životní zkušenosti, vzít metro do vlaku tak úplně nejde…
Následovaly malinový třináctky v hodonínským pivovaru, a pak už to šlo ráz na ráz: Martin v nákupním vozíku + "vypůjčení" ředkvičky a dvou jablek u vietnamskýho stánku + Pospovo fo pa, kdy v domnění, že jde o Vychiho, vynadal jednomu ze zákazníků v Kauflandu "Co to kurva ještě kupuje?" A tak dále. To bylo na cestě tam.
Dubňany jsou de facto taková transfuzní stanice - lidé si sem, doprostřed vinic, rádi jezdí pouštět žilou. Jak jsme se mohli přesvědčit už ve vlaku, nazpět se vracívají s takovou opicí, že by o ni mohli s přehledem opřít kolo. Zkrátka ať se podíváte, kam se podíváte, všude samý víno…
"Hele, říká se nějak té lajně s hroznama?"
"To je první řada zleva…"
"Aha. Duchapřítomně. Takže ta vedle je buď první řada zprava, nebo druhá řada zleva…"
"Že ty máš taky vinici?" Smích…
No, a pak už se celou dobu jenom chodilo pro burčák. Vychi se několikrát opřel o opěrátko, který lavička bohužel nikdy neměla, taky párkrát otevřel dveře tak, že si málem rozpůlil lebku… Pospa neustále něco rozlíval (seděl třeba na zemi opřenej o stůl a na hlavu mu kapal burčák…) Do toho nejvíc srandovní debata o kobzolích, což jsou brambory neboli erteple. Hlášky ve stylu: "Mě bolí ruka a ty máš košili…" V kolik jsem usnula, netuším, nicméně mě přišli vzbudit o půl sedmý ráno a stáli nade mnou tak dlouho, dokud jsem nevstala a nešla znovu pít všechny ty hrozný věci.
Když jsme z té kobky vylezli před obědem ven, přišel nás, resp. Vychiho, kterej spal přede dveřma na dlaždičkách, pozdravit pan soused. Pan soused Laďa byl vitální šedesátník, kterej mi začal pyšně vykládat o svým vnukovi, jako to dělá snad každej děda. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby se uprostřed druhé věty nezarazil a jen tak mimochodem neřekl: "Kurňa, ty máš ale hezký prsa…" Tak to je, prosím pěkně, ta jižní Morava…
