Září 2008

Bé jako burčokáza.

29. září 2008 v 12:00 | snowgirl |  THE X-FILES
Hrát město-jméno-zvíře-věc už nefrčí. Jedenadvacátý století si žádá víc: drtit bláhový představy drtičkou na led, mixovat nápady příručním mixérem, nebo jednoduše všechny popuštěný uzdy fantazie vůbec nechytat.

Na férovku jsme si zahráli.

Se stejným papírem.
Se stejnou tužkou.
Ale jinak.

Příjmení
Potravina do dvacky
Cizojazyčný slovo
Darwinova rošáda
Tříslovná věc

S Boučkem, banánem, boa, burčokázou africkou a bandaskou ze dřeva to nebylo vůbec špatný.

Revoluční na této hře je, že si každej může vymyslet zvíře dle vlastní libosti (Darwinova rošáda), což se hodí do krámu obzvláště těm, kterým to -žeano- už moc nemyslí. Přísun bodů z každého kola mají tedy teoreticky zaručen všichni (pokud si neodvaří propisku šňupáním, nebo papír balením).

A burčokáza africká je zvíře.
Dělá krtince jako krtek.
Říkal Vychi.

O FILMECH

27. září 2008 v 17:00 | snowgirl |  THE X-FILES
U každýho filmu na ČSFD by měla bejt někde v poznámce připsaná doporučená výška IQ diváka. Některým lidem by to ušetřilo spoustu času…

POLEM NEPOLEM

26. září 2008 v 20:55 | snowgirl |  HALABALA
pole
Až budu velká (myslím opravdu velká), budu mít dům (myslím opravdovou plastovou unibuňku) obehnán čtyřmi lány - na každé světové straně jedním. Na severu bude taková, řekněme, menší vinička pro příruční výrobu burčáku. Na východě osázím malé po(z)látko rajčaty - až nastane můj podzim života (haha) budu vyrábět domácí kečup pro sebe a všechny své známé, na které se nedostane při stáčení burčáku. Jižní strana bude sakum prásk osázená trnkovými stromy - pozorností pro mé vizovické přátele, kteří ani po burčáku a kečupu stále nebudou mít dost. Západ, ten všemi opěvovaný západ, nechám klukům, aby si tam mohli pěstovat šalvěj a trávu. Sama tam budu mít pověšenou houpací síť (spletenou pro jistotu z měděných drátků), v níž budu ve volném čase relaxovat a kochat se pohledem na kompost, barely s vodou, zavlažovací systém, žumpu a všechny ty venkovský vychytávky. Jo, a budu mít kuličkovou pistol (myslím opravdovou kuličkovou pistol), kterou budu sestřelovat vršky od prázdných kečupových a slivovicových flašek. Člověk se totiž musí mít pořád na co těšit, říkám já. A myslím opravdu těšit…

O sušácích, který s prádlem nemají pranic společnýho

21. září 2008 v 21:32 | snowgirl |  HALABALA
klesáme výš, stoupáme hloubš
Miluju ten pocit, když se o víkendu ráno vzbudím a není mi špatně. Je to stav velice vzácný a ojedinělý, proto si ho velmi vážím. Asi jako kosmonauti všech svých tíží a beztíží. Někdy mi ty rána dávají zabrat, obzvlášť protože ty (o generaci starší), se kterými sem tam žiju, tak úplně nezajímá, jestli mám kocovinu, nebo ne… Bývám proto zapojena do domácích prací ať se děje, co se děje, resp. ať se v mém žaludku děje, co se děje.
Pro ilustraci bych zde uvedla, co z toho vyplývá. Po tříhodinovým spánku už jsem barvila velikonoční vajíčka, pekla štrúdl, rozmrazovala mrazák, kuchala cuketu… Zkrátka: občas na mě ráno čeká ne úplně košer úkol. Jako třeba dnes.
Dnes jsem krájela kopr. Krájení kopru je horší než nošení sov do Athén. Obzvlášť když ty kopří mikročástice pomalu ani nejdou chytit do ruky. Do ruky, která se vám třepe jako v osmdesáti. Takhle přesně si představuju ten svět zápalnejch lahví. A až dosloužím, tak chci samozřejmě do sběru. Amen.

O TÉ STOKILOVÉ

19. září 2008 v 19:50 | snowgirl |  ORÁLNÍ VÝTRŽNOSTI
"Ta musí mít v pupíku místo piercingu horolezeckou karabinu…"

JAK MI O CHLUP UTEKL INFINITIV

15. září 2008 v 21:25 | snowgirl |  THE X-FILES
Dnes - den Dé, hodina Há, minuta eM. Z recese jsem si chtěla zaregistrovat předmět pojmenovaný dosti stroze a tajemně: "Infinitiv". Ano, "Infinitiv". Ale ouha: kapacita předmětu je 25 studentů, přičemž k dnešní Há hodině a eM minutě je jich zaregistrovaných už 45. Neuvěřitelné. Na "Infinitiv" by chtěl evidentně každý. Nic naplat, budu se muset porozhlídnout jinde. Žhavým kandidátem je taky "Slabika a její typologie", příp. "Ruská povídka pro nerusisty". Zas se blýská na vtipný časy. Cejtim to v kostech a zdravím tímto Petra Malčíka. On ví moc dobře proč…

JAK JSEM SI TO SAKUM PRDUM ROZMAZALA...

2. září 2008 v 16:14 | snowgirl |  THE X-FILES
Nevím, kde jsem k čemu přičichla, každopádně mám obličej osypanej jako alergik, kterej týden chrápal na rozkvetlé louce. Mám teda podezření na ten novej make-up, nicméně… Jelikož mám na tvářích vzor, ve kterým by slepci našli takovejch deset patnáct pohádek, bylo nutný to začít okamžitě řešit.
Ségra: "Mám tady mastičku, co mi dala doktorka na tu vyrážku na krku, chceš to?"
Já: Potěšená, že za to nechce třicet korun. "Jasný, hoď to sem…" Tak jsem to pořádně před spaním namazala… i na čelo a tak…
Druhej den (i když trochu pozdě), mě napadlo kouknout se na net, jestli si něco takovýho vůbec můžu sama naordinovat... abych neolezla totálně. Našla jsem pár dotazů k používání toho ségřina zázračnýho léku v jedné takové virtuální lékárně…
DOTAZ 1 :
Dobrý den, prosím Vás, dostala jsem od gynekologa Pimafucort krém 15 g na svědění okolo poševního vchodu…
DOTAZ 2:
Špatně jsem si přečetl informace a dával jsem 4-5 týdnu Pimafucort na ústi žaludu, mast mi předepsal urolog.
DOTAZ 3:
Mám kvasinky, předepsala mi na to Pimafucort…
Logicky by se nabízelo připsat:
Dobrý den, mám krupičku na obličeji… to, co si všichni mažou mezi nohy, jsem si rozetřela od ucha k uchu. Předepsala mi to sestra… Zatím žiju.