Červenec 2008

AHOJ ze ZÁCHYTKY

31. července 2008 v 12:12 | snowgirl
Byla jsem omrknout záchytku… Taková příležitost, jako bejt střízlivá na záchytce, se mockrát za život neopakuje. No, mají to tam hezký…

trenčínská POHODA nula osm

20. července 2008 v 22:00 | snowgirl |  HALABALA
Asi jako takovej průřez celým fesťákem od trampolín přes koupání ve Váhu až po další z Pospových spících faux pas.
1) Festivalovej prolog z vlaku. Alias stojíme na kolejích, které někam vedou, a máme v kapse nejeden slovenský frank. Pospa s Míšou na chodbě:
2) Ve stanovým městečku. Alias pod hlavou boty, nůž, tátovu bundu šitou z maskáčů… A všichni se znaj a znaj a znaj a blázněj a zpívaj…
3) Já a Alen. Alias není to náhoda, že my nepijeme colu u jednoho stolu:
4) Trampolíny. Alias klesáme výš, stoupáme hloubš…
5) Ondrej Ranko a jeho parta předtím, než je napadl geniální song o třech stejných slokách s jednoduchým melodickým nápěvem: "kůže mě kůže…"
6) Strážci Pohody v převtělení Spidermanů:
7) Stage X a kapela Y:
8) Stage Y a kapela Z o pár hodin později:
9) Netradiční KOZA STAGE. Zahrádka s pivem za 15 Sk, kde jsme našli útočiště zhruba na osm hodin. To jsme ještě netušili, že je mezi námi někdo, kdo neumí přelízt plot…:
10) Koupání v neslepém rameni Váhu. Alias pod tou skálou, kde proud Zlatého bažanta syčí a kde v žádným případě neční červený kamení…:
11) Pořád Koza stage. Tam kde "fouká na vítr" apod.:
12) Jak jsme vyrazili s Pospou na jeho první mezinárodní turné…. A on zase usnul. Alias "Pospo, ty máš nejen sloní paměť, ale i morálku a mentalitu…"
13) Jak se malý slovenský chalan išiel pozrieť, co nám to usnulo na trávě před hospodou za zvláštního českého strejdínka. Alias jak to Pospa zase provařil:
Jelikož jsem ze soboty na neděli vůbec nešla spát a punkovala jsem s Nepřelezplotem po letišti, tak tady nechám tři tečky… a třeba dopíšu zítra. A třeba taky ne. Dopiju si sama se sebou ty dvě deci bílýho a jdu spát. Jasný jak facka.

JAKO KAŽDEJ ROK

4. července 2008 v 21:32 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
stáli za sebou
a po jednom mě objímali
a pusinkovali
jako každej rok
když mi přibude
kolem pasu jeden letokruh
a ryska váhy se zase
o něco vychýlí doprava
.
ná na ná na tú jú
ná na ná na tú jú
.
červený, nebo bílý?
nebo pivo?
.
nalijte i babičce, ona víno ráda
ale moc se před ní necpěte
víte, diabetes v pokročilé fázi
není zrovna ideální
odrazovej můstek
pro radovánky typu
dvoupatrovej dort
veka s humří pomazánkou
cosi v aspiku
cosi v aspiku jakože s vajíčkem
cosi v aspiku jakože s okurkou
.
zkrátka cosi v aspiku
namísto nějaké košaté metafory
a naučených frází
jako veni, vidi, vici
se kterejma to kromě Caesara
stejně nikdo nevyhrál
.
ná na ná na tú jú
ná na ná na tú jú
.
říkat něco o nostalgii
je jako nošení sov do lesa
a dřeva do Athén
a obráceně
.
nostalgie je totiž
předstupeň paniky
když se na starý diáře práší
a loňský kalhoty lze natáhnout
maximálně tak do půlky stehen
který snad ani nemůžou bejt vaše
a kamarádky se vám vdávaj
jako na běžícím pásu
zatímco váš nejdelší vztah
(ten osudovej) trval čtrnáct dní
s týdenní pauzou
.
ná na ná na tú jú
ná na ná na tú jú
.
ukrojte mi teda jeden klínek
respektive klín
(hlavně aby na něm byla
marcipánová kachnička
a hodně želatiny)
a práskněte šampus
ať se můžeme ještě jednou
pořádně poplácat po zádech
jako lidi co objímaj
starý tlustý stromy
.
jen ať si střihne babička s dědou
kámen - nůžky - papír
teď
aby se nehádali
kdo začne
.
příští rok začne ten druhej