Červen 2008

KDO-CO-KOHO-ČEHO a hlavně proč

23. června 2008 v 22:23 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
Jestli jste si mysleli, že vás nic horšího než "období PROČ" už potkat nemůže, tak jste se přepočítali asi jako paní McCallisterová, když zapomněla na Kevina. Že je to opravdu na zcvoknutí, ví snad každej. Kdo neví, k tomu se to dřív či později určitě donese. Vím, o čem mluvím. Co mě spíš děsí je, že proč se dá zeptat snad úplně na cokoliv…
"Musíme domů, bude tma."
"Proč bude tma?"
"Pojď honem, na kolejích se nesmí zastavovat!"
"Proč nesmí?"
"Koukej, oni mají dva pejsky…"
"Proč?"
Myslela jsem, že když zvládnu odpovídat na proč, zvládnu už úplně všechno. Dokud to na mě včera nevybalila:
"Koukej, dvě letadla…"
"Kam letí?"
TADY ZAČÍNÁ DRUHEJ LEVEL. . .
A kdybyste náhodou nevěděli, jaký mají v Chorvatsku stromy, tak jenom zelený. Jenom zelený!

FA + nová inspirace z rýžového pole

21. června 2008 v 21:32 | snowgirl |  THE X-FILES
Zaregistrovali jste v TV novou vůni FA Rice Dry?
Jakože miláčku, ty tak nádherně voníš po suché rýži
(Muži by si málem rvali vlasy, že vás tolik let dopovali Chanelem, Hugo Bossem a Dolce Gabbanou, když dnes bohatě stačí nafíkat do podpaží trošku suché rýže…)
Dřív než v tomhle článku padne nějaké tabu, ráda bych upozornila na skutečnost, že jsme minulou sobotu přibližně touto dobou vymysleli zbrusu novou kolekci vůní: FA Patizon, Fa Jáhly a v neposlední řadě FA Rebarbora… Pro prvních 500 volajících samozřejmě i s kvalitním Henkelbachem z pravé švýcarské oceli zdarma.

JINDY BERU DO ZAJEČÍCH

18. června 2008 v 22:47 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
PANTA RHEI
.
kdo říkal že tatáž řeka
dvakrát není zrovna košer?
před tím klobouk
právem smekám
jdu do sklepa pro galoše:
.
zkusím přejít suchou nohou
- ty už to dál radši nehul!
see you later
či
kdo s koho
adieu na druhém břehu
.
uplynul plyn od vařiče
helium odválo balón
slyším
sebe samu křičet
štěstím zplynovaná na mol:
.
ENTER FREE
tak stiskni kliku
(nedělej
že jsi tu nebyl)
dnes není čas na paniku
panta rhei
dnes naposledy
QUO VADIS
.
chceš pantofle?
je tu zima
(desátýho začnou topit)
mám nalít čistýho vína
pro začátek jako doping?
.
víš toho dost o kráčení?
s kým a kam a jakou trasu
zas tak složitý to není
když spolu dva
drží basu
.
beru mapu a drink s ionty
což je kapitál až běda
zbývá vystát jen kus fronty
na zlatej pšeničnej
chleba
.
co říkáš jízdence pro dva?
společné
od slova spolu
je ta varianta dobrá?
nebo máš strach
z karambolu?
ERGO SUM
.
myslím
tedy čáry máry
že mám nakročeno správně
na chvilinku ses mi vzdálil
(doufám
že to nebyl záměr)
.
mám v diáři tisíc čísel
některý
nemají jména
možná to zní jako klišé
ale já jsem spokojená
.
že mám na dosah svý touhy
že mám v hlavě uklizeno
že jak je rok krátce dlouhý
můžu si bejt po svým ženou
.
myslím
ale dost už řečí
někdy skáču do lví jámy
jindy beru do zaječích
schovaná za sukní mámy
.
nechci žít jen na psí knížku
spát, jíst, dejchat
jak je třeba
schovej se mi do oříšku
jdu tě najít
.
už se zvedám

EURO alias mám ráda tureckej sed

16. června 2008 v 19:49 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
po prvním poločase:
"Ještě aby nevedli, když mají v týmu basketbalistu a hokejistu…"
(Kollera a Čecha)
po druhém poločase:
"Chudák Brückner…"
"Mně je nejvíc líto Čecha…"
"Mně je líto všech Čechů…"
Nejsem fotbalista, ale myslím, že nazývat včerejšek "smůlou", jako jsem to slyšela dneska v rádiu, je trochu odvážný. Leda že by smůla byla převlečená blbost. Nihat nám pěkně vyprášil kožíšek… To bude v mešitách zase narvaný…

DELFÍN se z tý patálie sám vylízal

15. června 2008 v 19:26 | snowgirl |  HALABALA
Jelikož se ze všech stran začaly množit dotazy, co delfín, říkám, že delfín JO. Navrátil se stejně, jako se ztratil: přivezli ho taxíkem a dočasně přebývá u Vychodilů. Taky jsem slyšela, že si s ním užili další party, z čehož usuzuju, že dostat odteď někoho kalit bez delfína, bude trošku problém. Myslela jsem, že tu největší modřinu mám já, ale Alcman mě musel zase trumfnout: když mi dávali hobla, dělala kozu, z čehož má na zádech podlitinu velikosti španělskýho pomeranče, takže je vítězka. Vzhledem k tomu, že mi máma doporučila jít na rentgen, zajímalo by mě, co na to řekla její máma. ///Alen: Že prý: "Prosim tě, ty si něco pamatuješ? Můžeš mi říct, co se dělo?" a vyhrnula si tričko, pod nímž to vypadalo, jak kdyby byla posledních pár měsíců obětí domácího násilí. Tak se prostě večírkuje na Moravě. Takže připíjím na prázdniny s delfínem a odbíhám na fotbal, kterýmu schválně říkáme hokej…

řeklo se

13. června 2008 v 10:31 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
řeklo se v úterý
a díry po vyloupaných antikoncepčních pilulkách
hlásí úterý právě dnes
.
/v době, kdy je hliníkový plato
víc kalendář než antikoncepce,
to vůbec není špatný/
.
včera se měnil čas:
vzali mi hodinu života
za kterou jsem klidně mohla
.
- uběhnout pět mil na běžícím pásu
- dočíst Elizabeth Bishop
- upíct jablečnej závin, protože to umim
- napsat na magistrát stížnost na technický služby
- ilegálně stáhnout pár filmů (protože to umim)
- případně roztřídit lentilky na červený a modrý
.
/dnes vám vezmou hodinu
příště třeba den
a pak klidně rok…/
.
v úterý máme rande u automatu na kafe
ve třetím patře (počítáno bez přízemí)
budu mít džíny a svetr
a rozpuštěný vlasy
(jak to máš rád a jak to nesnáším)
a jako poznávací znamení
budu v pravé ruce držet café latté
se dvěma kostkama cukru
se dvěma! abys mě poznal už z dálky
.
"Cukr? Víš, že to jde na tloušťku?"
"Dokud mi nezjistí cukrovku, budu sladit ve velkým!"
"Si cynická…"
"Si zvykej…"
.
poznám tě podle chůze
protože na kroky já mám pamatováka
takže když budeš v jedničce
začnu se nervózně ošívat
a nejspíš si připravím
nějakej -rádoby- vtip na uvítanou
a když budeš ve dvojce
narychlo si upravím fazónu
v odraze automatu na pepsi
a drze si olíznu rty
.
"Čau."
"Čau."
"Tak jaká?"
"Dobrý…"
"Kam půjdem?"
"Kam chceš…"
.
pak se otočíš na patě
já vyhodim plastovej kelímek
kde beztak všechen cukr zůstal na dně
(já jsem věděla, proč dva)
a půjdeme: on a ona půjdou
.
"Dolů se člověk míň zadýchá, všim sis?"
"Všim."
"Tak to máme další věc společnou…"
.
budu se tě držet tak
aby nikdo nic nepoznal
(bylo by to na dlouhý vysvětlování
na dlouhý lokte, jak se u nás říká)
- víš, jak to myslim, ne?
.
taky se nenechám oblbnout žádnýma řečma
o Petříně a o Máchovi a o borůvkové zmrzlině
a o řekách, do kterých se dvakrát sice nelozí,
ale potřetí… potřetí by to šlo
(jenom namočit kotníky, vyplašit ryby a hurá ven)
a bůhví.o.čem.ještě
(třeba o parku a výletu do zoo)
.
nejsem blonďatá ani včerejší
.
můžeme se tak předběžně domluvit?

dárková rozvaha

11. června 2008 v 8:58 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
"Co mu koupíme k narozkám?"
"Já myslim, že nic moc než jídlo a chlast neocení…"

Jak jsme nezachránili Willyho, Vikyho ani Vychiho

8. června 2008 v 21:10 | snowgirl |  THE X-FILES
Byl to masakr. Kdybych nevypila, nerozbila nebo nepoztrácela všechny dárky k narozeninám, nemělo by to jedinou chybu. Historku s delfínem si snad nechám patentovat. Prostě: dostala jsem od Viktora obrovskýho nafukovacího delfína. Stačilo pár piv a pár zelených k tomu, abychom ho nafoukli hned v hospodě. Měl stejnou velikost, jako kdyby se na Aťku Janouškovou postavil Jiří Krytinář. Nikdy bych nevěřila, kolik radosti přinese pár opilým lidem trocha zašpuntovanýho vzduchu v barevným obalu. Aleš v něm našel nerozlučnýho společníka k tanci, já docela příjemnej batůžek. Bejt tam Pospa se svým tradičním inventářem těch nejbláznivějších nápadů, mohlo to bejt ještě zajímavější. A to byla delfínova pouť teprve na samém začátku. Delfín s náma totiž pokračoval do Belmonda, což je bývalý hašišový doupě přestavěný na třpytivou diskotéku, na které bývá v sobotu večer snad nejhustější koncentrace metrosexuálů, úchyláků a patnáctiletých šlapek na desetimetr čtvereční. Do této vyhraněné společnosti nejrůznější atypů naše kvarteto s delfínem zapadlo úplně ideálně. Největší smích. Celá pointa nicméně spočívá v tom, že jsme jeli domů tágem a toho delfína jsme zapomněli v kufru. Na úplném sklonku večera jsme tak přišli o svýho nejlepšího gumovýho přítele. Morální ponaučení by mohlo znít asi takto: tak dlouho se chodí s delfínem pro pivo, až se delfín zapomene. Nebo taky darovanému delfínu na zuby nehleď.
- rozhovor s taxikářem -
KDOSI: "My si něco schováme do kufru…"
/Taxikář nevěřícně kouká na čtyři lidi, kteří se potloukají noční Olomoucí s obří nafukovací hračkou do vody./
VYCHI: "Pane, vy jste nějakej smutnej..." (Kdo by taky nebyl, když mu do auta ve tři ráno lezou čtyři opilečci s delfínem.)
- doma -
JÁ: "Ty vole, my jsme tam zapomněli toho delfína!"
VYCHI: /Vytahuje kartičku s telefonem na taxislužbu a vytáčí číslo. Dovolá se na centrálu. Je asi půl čtvrté ráno./ "Dobrý den, tady Vychodil, já jsem u vás asi před dvaceti minutama zapomněl delfína. Vezl nás takovej smutnej pán..."
Bylo to geniální. Fakt. Akorát mi dali takovýho hobla, že mám na boku asi deseticentimetrovou krvavou podlitinu a jakejsi vykloubenej palec na ruce. Aspoň do toho čtyřiadvacátýho roku vstoupím pěkně zocelená… ale bolí to teda pekelně…

sedmkrát po čertech hříšná

4. června 2008 v 22:29 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
LENOST
někdo by měl sekat trávník
rovnat trička podle barev
vysmejčit klec po andulce
jsem línej a má to grády
(možná to je trochu malér
mít od sebe pořád ruce)
ZÁVIST
závidím Té, co s ní snídáš
co Tě vidí ráno, večer
co jí píšeš esemesky
s mým srdcem je to teď bída
velký holky nemaj brečet
ale je to hodně těžký
PÝCHA
svý o tom ví Austenová
- není pyšná, jenom píše
o těžkostech v našem světě
umí přesně pojmenovat
co je a co není klišé:
máj je u ní běžnej květen
OBŽERSTVÍ
vařili už kočka s pejskem
vařil taky ňákej hrnek
(to jsme byli ještě děti)
já na diety moc nejsem
co se týče různých zrnek
mívám z nich osypky pleti
LAKOTA
byl jsi skoupej na doteky
a já jsem to špatně nesla
(cit začíná přece v dlani)
nebyla jsem jen tak někým
holkou z protějšího křesla
nebo loutkou na pohrání
HNĚV
někdy se na sebe zlobí
on mlčí a ona pláče
kytky cudně klopí listy
zbraně nabíjejí slovy
dotyk mají místo fáče
konec nikdy není jistý
SMILSTVO
pro případ, že řekneš ano
mám na večer rozestlanou
postel první třídy
není vodní, ani vzdušná
je na půl má, na půl už Tvá
přece jenom kdyby…

ZA ČTYŘI VYSPÁNÍ

3. června 2008 v 22:08 | snowgirl |  HALABALA
V sobotu. Na Sokolce. Od sedmi. Alcmanův přílet z Barcelony, Aniččiny státnice a taky moje a Vikyho narozky. Představovala bych si to následovně: já řeknu Pospovi, Pospa Ondrovi, Ondra Tempošovi, Tempoš Vychimu, Vychi Radkovi, Radek Pavlíně atd. (něco jako ta pohádka o řepě). Kdyby můj systém náhodou selhal, pro jistotu vám všem napíšu. Rezervačka je pro 15-20 kusů. Cha. Jinak vedle afterparty bude i before party (jen pro ženy) cca od pěti. Dotazy zodpovím na stejné ústředně jako obvykle: říkám jí mobil. Btw. jsme takový frajerky, že jsme pro pány na stejnou dobu zařídily dokonce EURO (ale víckrát už na tý FIFĚ -nebo kde- teda orodovat nebudem). Takže adios v sobotu!