"Velmi by mne zajímalo, jakými cestami uplatňují pigmenty svůj vliv na lidskou duši," řekl Bertlef pochybovačně.
"Nejde o pigmenty. Blondýna se bezděčně připodobňuje svým vlasům. Platí to ještě víc, když ta blondýna je nabarvená bruneta. Chce být věrna své barvě a dělá ze sebe křehkou bytost, panenku na hraní, vyžaduje si něhu i úsilí, galantnost i alimenty, neumí si sama nic udělat, je navenek jemnost sama a uvnitř sprostota. Kdyby se tmavé vlasy staly světovou módou, žilo by se na světě podstatně líp. Byla by to ta nejužitečnější sociální reforma, která se kdy uskutečnila."
(Milan Kundera: Valčík na rozloučenou)