Květen 2008

NĚKDO MÁ A NĚKDO NEMÁ

28. května 2008 v 9:10 | snowgirl |  HALABALA
Tak Lucka si podepisuje všechny obrázky H L M T. Na všech výkresech ty písmenka mají stejný pořadí. Jsem nevěděla, jestli je to náhoda, nebo záměr, tak se jí ptám:
"Co to je?" /Zase mě trošku rozsekalo, že si tříletý dítě podepisuje výkresy./
"Písmenka!" /Říká, jako kdybych byla úplně blbá./
"A proč všude píšeš ty stejný?"
"Protože mně to líbí tak, víš."
Tak je to jasný: Lucka má svůj uměleckej tag -protože jí to líbí tak, vim- a já jsem na to málem nepřišla.

TO JE... /např. bioodpad/... NAPSALA

26. května 2008 v 21:08 | snowgirl
Týden jsem psala pro noviny. Dnes to vyšlo. Babička mi kolem poledne volala, že má doma deset výtisků. A že si ty články čte furt dokola, což beru samozřejmě s rezervou, protože neznám nikoho, koho by bavilo číst třeba o poplatcích za komunální odpad víc než jednou. Asi na tom bude v příštích měsících sušit houby. Nicméně: dělala jsem rozhovor s Karlem Lopraisem a s Kristýnou Coufalovou, obvolávala tiskový mluvčí, fotila Ivetu, nahrávala tiskovku na radnici, dělala anketu, na kterou mi nikdo nechtěl odpovědět… Bylo to super. A Pomeje mi políbil mou neopálenou olomouckou ruku… Takže dnes je ten den, kdy jsem sama na sebe hrdá… A ještě tak tři hodiny budu… A pak dostanu největší depku, že neumím na tu čtvrteční angličtinu ani slovo. Ale to až pak. Hezky popořadě…

INTERNETOVÁ ZPRÁVA Z 25.5.08

25. května 2008 v 22:22 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
"Rodiče se pokusili vydražit syna na eBay."
Na to měl kdysi dávno odpověď Kurt Cobain, když vyškrábal na zeď pokoje báseň, která začínala verši: "Nenávidím mámu, nenávidím tátu…"
potažmo
Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se tvé děti chovaly k tobě. Pokud vás tedy rodiče vydraží, nemějte jim to za zlé… Koneckonců je to lepší, než aby vás vyhodili z domu…

TŘEŤÁCI a jejich ŽIRAFIČÍ KRABICE

23. května 2008 v 23:07 | snowgirl |  HALABALA
Chtěla bych mít zase takový ty dětský problémy, jako proč když mají princezny tři přání, si jako to třetí nepřejí další tři, nebo jak můžou všichni ti lidi z ČT jezdit z Prahy až na tu Kavčí horu. Jestli to nemají trošku z ruky. Taky by mi nevadilo znovu řešit, co to je ta žirafičí krabice, o které se zpívá ve znělce k Machovi a Šebestové. Já jsem si totiž dlouhou dobu myslela, že na sebe M&Š můžou brát místo podoby zajíce, žirafy či krabice, buďto podobu zajíce, nebo žirafičí krabice. S žirafičí krabicí jsem si pak pár let vystačila, aniž bych vůbec tušila, co to je. A chtěla bych se zase bát paní Kadrnožkové a sympatizovat s panem Humlem, protože pan Huml byl frajer. Pan Huml byl z doby ledové a stará paní Šebestová ho neměla ráda, protože neuměl správně stolovat. Dokonce kvůli němu šla spát k mamince, resp. k tchýni pana Šebesty. Pan Huml: "To víte, doba ledová je doba ledová…," a smrknul si do ruky. Já jsem ho prostě měla ráda. I Horáčka, i když byl typickej záporňák, protože byl synem zmrzlináře. Hodně mě bavila třeba epizoda z výletu u rybníka Krajáče, kam si Pažourt s Horáčkem zapomněli vzít chlebník a šlechetná Šebestová se s nima rozdělila o svačinku. (To bylo ještě v době, kdy jsem se i já sama byla ochotná dělit o jídlo. Teď už to nedělám.) Šebestová byla totiž tak trochu podšívka. Šebestová totiž moc dobře věděla, že je záhodno bejt s klukama za dobře, a hlavně že tady Mach nemusí bejt na věky…
Dobrou noc, pokud právě neobědváte
Dobrou noc, strýčku Fido

KUNDERovina

17. května 2008 v 23:13 | snowgirl |  KNIHOBEATY
"Velmi by mne zajímalo, jakými cestami uplatňují pigmenty svůj vliv na lidskou duši," řekl Bertlef pochybovačně.
"Nejde o pigmenty. Blondýna se bezděčně připodobňuje svým vlasům. Platí to ještě víc, když ta blondýna je nabarvená bruneta. Chce být věrna své barvě a dělá ze sebe křehkou bytost, panenku na hraní, vyžaduje si něhu i úsilí, galantnost i alimenty, neumí si sama nic udělat, je navenek jemnost sama a uvnitř sprostota. Kdyby se tmavé vlasy staly světovou módou, žilo by se na světě podstatně líp. Byla by to ta nejužitečnější sociální reforma, která se kdy uskutečnila."
(Milan Kundera: Valčík na rozloučenou)

PIVNÍ SLAVNOSTI

13. května 2008 v 9:53 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
- VIKY -
"Nerad bych dopadl jako loni,
kdy jsem z osmnácti druhů piva měl šestnáctkrát Šerák…"

OPĚT s _aníčkem NEJSEM...

11. května 2008 v 22:27 | snowgirl |  THE X-FILES
Naprosto vážně: nechápu, proč by měl nejmenovaný fotbalový klub platit odškodné rodině nejmenovaného muže, který včera vypadl z dveří nejmenovaného vlaku cestou do nejmenovaného města na nejmenovaný fotbalový zápas. Myslím, že je všem zřejmé, že dotyčný musel požít nějaký nejmenovaný alkohol (jinak by pravděpodobně za jízdy vlakem nevětral nejmenovanými dveřmi). Taky nechápu, proč se nejmenovaní fanoušci rozčilují, že hráči nejmenovaného klubu neměli na rukách smuteční pásky nejmenované barvy. Proč? Jako úcta nejmenovanému, který předtím než stačil rozsekat stadion s dalšími nejmenovanými, vypadl z vlaku?
Nechápu, proč nejmenovaní raději nevezmou nejmenovaný obnos a nepošlou ho třeba do nejmenované země nedávno postižené nejmenovanou přírodní katastrofou…

POnožky + POručky

7. května 2008 v 21:22 | snowgirl |  HALABALA
Někdy se mi tak hrozně nechce, že nevim, jestli mám ponožky vyprat, nebo radši koupit nový…

O dnešku a různých zítřcích

6. května 2008 v 23:42 | snowgirl |  HALABALA
Rána jsou vtipný, obzvlášť když se každá průměrně čtyřikrát převlíkneme, abysme si stejně nakonec na sobě nechaly variantu číslu jedna. Dnes to bylo dokonce s pointou: "Vůbec nevim, co si do tý práce oblíct… bych si nejradši vzala dovolenou!" -) ano, i takové dny jsou.
Za tři týdny nás čeká víkendových 65 + 65 na kole. Táta říkal, že je ta trasa dobrá, že prý žádný táhlý kopce… akorát budem přenášet kola přes Rešovský vodopády, ale že prej si u toho krásně odpočinem. Idealista. Běhám na pásu, jezdím na kole a dopuju se carnitinem. Víte, jak se to říká: nesmím nic ponechat náhodě… Láska přenáší hory a my budem přenášet kola… předpokládám, že se tím zařadíme k cyklistické menšině, kterou po víkendu v sedle bolí v prvé řadě ruce…
Z víkendového seznámení s panem umělcem kápla taková ta esemeska, kterou si přečtete dvakrát až třikrát a furt se jí smějete a furt se vám líbí. Cituju: "…Kdybych ti chyběl, tak si můžeš koupit Tvar, kde máš moji hlavu…"
A těším se na pátek, protože cejtim v kostech a v játrech, že to bude dobrý… A ženská intuice je v těhdle věcech mnohem silnější než ta nejčernější káva…

I CESTA může být cíl...

5. května 2008 v 23:25 | snowgirl |  THE X-FILES
Praha je Praha. Tautologická výpověď. Proč je Praha Praha? Protože si zadáte do vyhledávače dopravního podniku bod A (odkud) a bod B (kam) a s napětím vyčkáváte, kolik hodin budete muset transportu obětovat. Kdyby se vás pak náhodou někdo cestou na zastávku zeptal QUO VADIS, nezbude vám než hrdě odpovědět: Z Libuše přes Kačerov na Dejvickou a odtud na Divokou Šárku. Taková pěkná osmnáctikilometrová trasička na 52 minut A pokud jste cestou neumřeli, žijete v Praze dodnes

DVACETIDVOULETÁ A TŘÍLETÁ

1. května 2008 v 22:10 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
"Luci, zítra tě vezmu s sebou do knihovny."
"Jooo? Tam bude líbit mně?"
/No, vzhledem k tomu, jak jim tam minule přeházela všechny písmenka, který oddělujou abecedně knížky, a nejvíc se tomu smála, tak jsem stoprocentně přesvědčená, že TAM BUDE LÍBIT JÍ.../

ČARODĚJÁLES

1. května 2008 v 21:54 | snowgirl |  THE X-FILES
Bude to znít jako z akčního filmu. Půl jedenácté večer. Brněnská Riviéra. Patnáctimetrová borovice. Ve výšce zvýšeného přízemí vykukuje z větví hlava. Zcela nepřekvapivě mužská. Že by nějakej kaskadér? To opilé COSI celou vahou těla rozhoupává větev. Zespodu to vypadá jako docela povedená pospovina. Každej žijeme tu svou reality show… a já už vim, jak chutná (resp. nechutná) medovina… a odmítám pít karcinogenní limonádu z postmixu…