válím se s největší
depresí v posteli
s mastnýma vlasama
opuchlá, hnusná
nám dvěma bylo líp
dřív než jsme dospěli
asi to mělo tak
ňákej čas zůstat
cvrnkla jsem prstýnek
do škvíry za postel
nechci být stříbrná
když teče z očí
ve vzduchu visíš ty
a to tvý Lacoste
od toho co jsi sem
naposled vkročil
hraju tu divnou hru
na tělo bez duše
přišla jsem k ní stejně
jak hluchá k harfě
jeden jsme z Marsu
a druhej prej z Venuše
pak je tu ještě ten
proklatej parfém
větrám a přemýšlím
o zítřku bez včera
o tom jak přepíšu
domovní zvonek
jak potkám před masnou
ňákýho anděla
jak bude konečně
zase líp, hrome
kalba | 30. dubna 2008 v 18:54 |
preju at je ti lip ..