Duben 2008

HAF: a je tu Filip s Lucinou

28. dubna 2008 v 23:36 | snowgirl |  THE X-FILES
Ségřina nejlepší kamarádka má psa, kterej se jmenuje stejně jako já. Někdy mi tato skutečnost docela komplikuje život, třeba když s tou svou malou tříkilovou krysičkou stojí u nás za plotem a křičí přes dvorek: "Monika vám tady olizuje branku!" To pan soused, letitý zahradník a přímý potomek rýče a zahradní sekačky, jen významně povytáhne obočí a odshora dolů si mě sjede pohledem. Je sice pravda, že mě už párkrát přistihl inflagranti, nicméně co já vim, plot sem zatím nikdy nelízala. (A to i přestože mám kamarády, kteří v jedné nejmenované olomoucké hospodě snědli několik figurek ze stolní hry Člověče, nezlob se).
Moje paní kadeřnice má pro změnu psa, kterej se jmenuje stejně jako moje ségra: Lucina. Lucina je ryšavá jezevčice, která musí asistovat při každé mé návštěvě v kadeřnickém salóně. Lucina totiž zbožňuje moje ostříhaný konečky a ráda se v nich válí. Lucina je de facto takový čtyřnohý fenomén: celé dny se rozvaluje v kadeřnickém křesle, jedním okem šmíruje zákaznice a očuchává jim nákupní tašky. A třináctýho prosince slaví každoročně svátek.
Anička má psa, kterej se jmenuje stejně jako moje spací želva. Moji spací želvu IKEA holky pojmenovaly podle modrookýho blonďáka, kterej bydlel na pět set čtyřce. A občas teda i trochu u nás, ale to už je trošku jiná historka. Anička vodí Filipa ven na vodítku. Filip může sedět na sedačce jen umytej: Filipovi totiž musí před vstupem do chodby vždycky někdo mokrou utěrkou otřít nohy.
Závěrem nezbývá, než si zcela racionálně položit otázku: CO TO JE ZA NOVÝ BOOM? Psi by se měli jmenovat Asta, Bela, Barik, Žeryk nebo já nevim jak ještě. Je snad přirozené, že se děsím dne, kdy všechno přestane stát za starou Belu a začne stát za starou Moniku.

NEŠŤASTNÁ

26. dubna 2008 v 22:42 | snowgirl
válím se s největší
depresí v posteli
s mastnýma vlasama
opuchlá, hnusná
nám dvěma bylo líp
dřív než jsme dospěli
asi to mělo tak
ňákej čas zůstat
cvrnkla jsem prstýnek
do škvíry za postel
nechci být stříbrná
když teče z očí
ve vzduchu visíš ty
a to tvý Lacoste
od toho co jsi sem
naposled vkročil
hraju tu divnou hru
na tělo bez duše
přišla jsem k ní stejně
jak hluchá k harfě
jeden jsme z Marsu
a druhej prej z Venuše
pak je tu ještě ten
proklatej parfém
větrám a přemýšlím
o zítřku bez včera
o tom jak přepíšu
domovní zvonek
jak potkám před masnou
ňákýho anděla
jak bude konečně
zase líp, hrome

NAD NÁMI VELKEJ VŮZ a my v něm

26. dubna 2008 v 0:57 | snowgirl |  THE X-FILES
To si tak stojíte na zastávce a přijede tramvaj. Na první pohled je zřejmé, že sice není větší než obvykle, na druhý pohled nicméně zjistíte, že je hezčí než obvykle. Že je nová! Rozdíl mezi fikcí a realitou je přitom následující: Ve fiktivním světě stojí na ostrůvku zarostlí nemytí lidé a vyhlížejí loď. V reálném světě stojí na ostrůvku cestující (občas také nemytí a zarostlí) a vyhlížejí tramvaj. Přesněji řečeno, vyhlížejí starou posprejovanou tramvaj. A pak ten zázrak přijede. Blýskavá metalíza vás v poledním slunci téměř oslepí. Před nástupem dovnitř máte nutkání se vyzout. Skoro to vypadá, že při rozdělování grantů pro financování pražského kulturního života na plné čáře zvítězil dopravní podnik. Nastoupíte a samozřejmě se chcete někde chytit, aby se vám lépe čelilo případným otřesům vozu při střetu na jednokolejce. Natáhnete ruku a ono ejhle: i když se napínáte jako tětiva, k držadlu vám stále chybí dobrých deset čísel… a to nejste žádný hobit. Rozhodnete se zkusit štěstí jinde: druhá možnost, kde se chytnout, je madlo zhruba šedesát centimetrů nad zemí - to pro vozíčkáře. Chvíli se rozpačitě ošíváte a nakonec se tedy dlaní přidržíte alespoň lékárničky v plechové krabici na zadní straně kabiny řidiče. A pak už jen přemýšlíte, kolik moudrých hlav asi tak projektovalo držadla, kterých se můžou chytit jen basketbalisti a ti, jejichž adenohypofýza v mládí nadměrně chrlila růstový hormon

DÁMSKÁ JÍZDA

11. dubna 2008 v 22:15 | snowgirl |  HALABALA
Možná by se dnešní odpoledne dalo nazvat taky TŘI ŽENY A MLUVNĚ. Venku bylo teplo jako začátkem června, což je ve zdejších podmínkách, kdy se sice globálně otepluje, nicméně lokálně je pořád kosa, poněkud pozoruhodné. Byl by hřích stoupajících teplot nevyužít, tudíž jsme po zimní pauze konečně vytáhly kolečkový brusle a vyrazily na tu dlouhatánskou cestu u odbočky na Chválkovice. Garde nám dělal kamarádčin tříletej syn, jehož kočár jsme před sebou střídavě tlačily. Malej byl vtipnej: "Honem, teto, honem… jedeme…," křičel na všechny strany a v ruce přitom držel stéblo trávy, které svými rozměry připomínalo sadomasochistickej bič. Ačkoliv je Michálek mladší než moje in-line brusle, mužská touha vládnout a ovládat v něm bujela jako třešeň na prvního máje. Taky byla jedna teta vedle druhé zpocená jak prase: ono tlačit před sebou dvacet kilo (obzvlášť když spoustu energie vydáte na uvezení vlastního zadku a břicha) není jen tak. Korunu tomu ovšem nasadil, když tetinýma ponožkama vyleštil tátovo auto, a potom je naplnil štěrkem z cesty. Tak vy mu necháte říkat vám "teto", aniž byste k tetám věkem vůbec náležela, a on si za to z vašich fuseklí udělá prachovku. Takže až uvidíte někde na sídlišti stát auto, kterýmu se to nad výfukem blejská jako po čtrnáctidenním turnuse v myčce, víte, s kým máte tu čest…

IKSFAKTOR

6. dubna 2008 v 22:30 | snowgirl |  THE X-FILES
Prosim vás, kdyby se čirou náhodou našel někdo, kdo se nestydí přiznat, že se koukal na X-FAKTOR (samozřejmě jen jako na kulisu, nebo že to měla máti zapnutý)… může mi vysvětlit, co tam zase dělá Barbora Škrlová alias Adam alias Anička? A proč s sebou pořád nosí tu žirafu? A proč má to uměle vytvořený trio (všichni tři dohromady) IQ stejně vysoký jako mívá běžně jednotlivec? Btw. název Divoký kočky ve spojení s těma dvěma tělesnýma schránkama je větší oxymóron než Svítání na západě…

ZA ČÍNSKOU POLÍVKU...

5. dubna 2008 v 22:04 | snowgirl |  POEMS Rhapsody
za čínskou polívku z vlaštovčích hnízd
jsou dneska Japonci ochotni zaplatit
dvě stě dolarů
.
při současném kurzu šestnáct korun za dolar
by v srdci Evropy namísto
polívky z ptačího příbytku pořídili
jednodenní školení psychologie pro personalisty
bojový nůž Chameleon v lovecké úpravě
přehoz ze syntetického hedvábí
či ametystovou fontánu s křišťálovou koulí
.
v prvouce nám pančitelka říkala
že si vlaštovka obecná lepí hnízda z hrudek bláta
a že ho vystýlá peřím
a suchými stébly
.
v ornitologické olympiádě pro první stupeň
jsem za to vyhrála Rubikovu kostku a čtyři pedra
- táta tenkrát doma bouchnul šampus
a čtyřikrát za noc se s maminkou pomiloval
.
letos mi bude dvacet tři
sedím v kuchyni nad rozlámanýma nudlema
a čekám až sevře voda
.
za čínskou polívku z pytlíku
jsem dneska byla ochotna zaplatit
tři padesát
.

I takové dny jsou...

4. dubna 2008 v 23:25 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
"Tak co, koliks toho napsala?"
"Smazala jsem dvě věty…"

Dobrá Šarlota, která nemlsá

1. dubna 2008 v 21:32 | snowgirl |  HALABALA
Ano, všichni si přečetli, že nám do Prahy přijela blonďatá rozhoďnožka, dědička sítě luxusních hotelů, ukazovačka kalhotek a příležitostná vězenkyně Paris. (Btw. kdybych měla možnost mít křestní jméno jako město a příjmení jako hotel, chtěla bych se jmenovat Lednice Holiday Inn.)
Paris sama o sobě zajímavá není. Alespoň ne teda pro mě. Zajímavý je pouze důvod její návštěvy. Paris nám doprovázela turné GOOD CHARLOTTE. A já je mám ráda. A mám ráda koncerty. A jedna plus jedna jsou dvě. S Alcmanem jsme vyrazily…
Mou koncertní euforii mi hned ze startu ve vlaku zkazila partička asi 15 lidí. Jeli na koncert taky… jak jsem z jejich sto dvaceti decibelových rozhovorů vytušila nejenom já, ale i zbytek zaplněného IC. Jejich rodnou vísku tipuju maximálně na Dolní Třemešnou… Byli trapní, hluční, ožralí… něco ve stylu "stěhujeme buranov do Prahy a jedeme poprvý v životě vlakem". Mladí muži, kteří dle vzhledu nikdy neslyšeli o něčem takovým jako je krém na boty či nedejbože nůžky na nehty, měli největší starost, jestli na áftru v Duplexu potkají Agátu… Opravdu: IQ tykve. Myslela jsem, že umřu. Když jejich rozhovor dospěl do fáze, kdy jedna z přítomných slečen, která vypadala jako Billy z Tokio Hotel, chtěla odpovědět na dotaz, zda používá Venušiny kuličky, musela jsem si nadobro ucpat uši empétrojkou… Ani opilý děti na školním výletě totiž nedělají takovej bordel…
Koncert byl super. Předkapela CLOU, a pak asi devadesáti minutovej punkrockovej nářez Amíků. Hráli fakt děsně dlouho... Ale byla jsem nejvíc potěšená, hudebně ukojená atp. Příště zas. A klidně ať vezmou i Paris, pokud zrovna nebude bručet v base…