původně jsem chtěla vodu bez bublinek
pak že teda nealkoholický pivo
a pak že teda malý, abych nebyla trapná
.
s posledním lokem jsem chtěla jít domů
že budu žehlit a nakrmím křečka
že uvařím na zejtra a oholím si nohy
že vytejpuju koberec
a pak si za odměnu vyluštím sudoku
udělám francouzskou manikúru
a jako kulisu si pustím porno
.
chtěla jsem (přání v minulým čase)
.
byl to plán
který se opticky i morfologicky
blížil planým slibům
…
bude půl páté ráno
na poště kmitají jako fretky
pekaři došoulali poslední koblihu
družinářce co chvíli zazvoní budík
v bordelu se dovzdychalo
a já mám čurání
a měla bych jít domů
(to v prvé řadě)
.
v nonstopáči zbyli jen rybáři a supermani
.
a pak já
.
která nikdy nechytila ani rezavou konzervu
a toho chlapíka od Lois Laneové bytostně nesnáším
.
a pak moje druhý já
.
kterýmu máma minulý týden domlouvala
aby už nepilo zelenou
a slova jako hovno a prdel nepoužívalo
…
jestli ono už není trochu pozdě, říkám si
a zapínám zip u kalhot
slečna bude platit
chi chi chi (jedni se smějou a druzí furt spěj)
doprdele měla bych jít domů
nebo mě máma přetrhne jak hada
.
a jo: už si vzpomínám
.
dyť my spolu dávno nebydlíme
Despair | 7. března 2008 v 23:13 |
pripadam si dneska stejne. uff.