Ve čtvrtek večer měla v kavárně Muzea u Karlova mostu čtení Viola Fischerová. Jsem tak lenivá, že se mi nechce psát žádnej medailon. Snad jenom že Viola není Daniela ani Taťána, aby bylo jasno. Celý to trvalo asi dvě hodiny. Předskokanem (dovoluji si to říct takto barbarsky) byl básník a překladatel Jan Vladislav (1923). Nejdřív se četla jejich stará korespondence, což mělo neskutečně magický kouzlo, a pak už četla autorka samotná… jak to na těch autorských čteních chodí a bývá. Když řeknu, že to bylo senzační, bude to znít jako fráze. Ale bylo. Seděla jsem tam a nechápala. Docela mě to vzalo, jelikož většina básní byla autentická… a když je za tím reálnej příběh, tak to někdy fakt bolí poslouchat. Nic víc, nic míň. Ochutnávka tadyhle:
Jednou to přijde
Smrt ve vlastním těle
čistém a spořádaném
jako byt
kde ve zdi
vlhne cihla
šíří se houba
roste tíseň
jíž se nezbavíš…
(ze sbírky Předkonec)
V pátek se hrála v Celetné Helverova noc. Ingmar Villqist. Polskej dramatik. Špička. Ti Poláci mě poslední dobou vůbec překvapují… taková Olga Tokarczuk mi před týdnem nechala na srdci zářez podobnej jako příborovej nůž ve smrkovým prkýnku. Ale zpět k Helverově noci: hlavní (a vůbec jediné) role zde hrají muž (Helver) a žena (Karla), jejichž vztah by se dal nazvat vzájemnou závislostí: on je mentálně retardovaný, ona se o něj stará. Karla svůj úděl bere jako určitý druh pokání za to, že kdysi odložila do ústavu svou malou dcerku, taktéž duševně nemocnou. Na pozadí bravurně vypointovaného příběhu (za okny kuchyně), probíhá fašistická okupace. Happyend se nekoná. Aby to nebylo prvoplánový.
Já osobně jsem si zahrála divadlo včera v Holešovicích: kluci mě vzali zase lozit. Hrála jsem dobře živeného makaka při hledání potravy… tak urputně jsem po zdi snad ještě nikdy nesápala. Mám puchýře a předloktí zase bolí, ale míň než minule.
Jo, a u nás ve škole se objevila jedna zbrusu nová specialita. Jeden přednášející si dělá uprostřed přednášky malou kouřovou pauzičku, kterou uvádí slovy: "Já si teďka chvilku odfrknu!"… Jelikož bude půl jedné, nezbývá mi než konstatovat, že si i já teďka chvilku odfrknu. Dobrou s kobrou
jeanuska | 16. března 2008 v 15:54 |
jo, to predstaveni me laka .. tak jsem rad za pozitivni ohlas :)