Ideální svět, ve kterém se dá žena vypustit, už všichni dobře známe. Dnes bych vám ráda představila ideální svět s pořadovým číslem 2: ten, ve kterém každý chlap vlastní zaplevelený akrový pozemek.
Každý chlap by měl mít zahradu, na které by co dva týdny sekal trávu. Proč? Je to prosté: aby neměl roupy. Když víte, že venku seče, je dost pravděpodobné, že mezitím neudělá žádný průser. Ani na něj přitom nemusíte vidět, stačí, když se zvenku ozývá motor. Oni sice tvrdí, že je zahrada vopruz, ale přiznejme si: je to jenom taková póza. Všichni do jednoho jsou téměř dětinsky nadšení, když vidí, jak jim zespodu vypadává posečená tráva. Všechny je fascinují přeseknuté žížaly. Taky je náramně baví vymýšlet itinerář sekání: jestli to dřív vezmou podél plotu, nebo raději vzadu pod hrušní. Občas si ze srandy dokonce vysekávají různé obrazce (třeba kosočtverce) a v duchu se smějí představě, že by kolem čirou náhodou letěl soused s rogalem a viděl to shora. Taky je baví pozorovat, jak se neposečená plocha pořád zmenšuje ("Dano, pojď se mrknout, jakej mi tady zbyl pidiobdelník. To musíš vidět!"). Při sečení se rádi vysvlíkají do půl těla, aby si mohli v okenních tabulkách prohlížet vyrýsované svalstvo. Ne všichni se však mohou pyšnit rodinným domem se zahradou. Existují i chudáci z domů panelových. Naše teorie myslí i na ně. Pro chlápky z paneláků by se rozprodávaly, případně pronajímaly pozemky za městem. Normálně by se tam pro každého vykolíkovala plocha k posečení (bylo by na výběr několik různých velikostí podle stupně nevybouřenosti). Manželky by je tam zavedly, zašly by si na kafe, a po dvou hodinách by si je vyzvedly. Oni by se zatím vyblbli, měli by čas nad sebou přemýšlet, mohli by tam klidně i pořádat závody v běhu se sekačkou. Ženský by je tam prostě vodily jako do školky. A vyzvedávaly by je po O… čímž by jim zároveň odpadla starost s vařením. V době sekání by na ně dohlížel profesionálně vyškolený dozor: statná žena v oblečku velikosti XXL s rukama jako kuchařka. Neblonďatá! Ta by vás při vyzvednutí informovala, jestli byl váš muž hodný a kolik toho v poledne snědl, přičemž by zároveň přijímala objednávky na další víkend…
Pokladnik | 11. března 2008 v 1:37 |
o tehle cinnosti bych rad zapolemizoval, nedelal jsem ji s laskou a asi nikdy delat nebudu, ale to je na dlouhe vypraveni.