SNOWGIRL na Blog.cz

Ona: "Čekám, až mi zlevní ty kozačky… Pak si je koupím," oznámí mu nadšeně.

On: "Vždyť máš přece ještě jedny ve sklepě," podotkne nechápavě. Evidentně mu není úplně jasné, k čemu ženská potřebuje hned několik párů bot.

Ona: "Ty jsou starý. Ty mám už jen na lítačku, protože je mi líto je vyhodit," objasní mu, a vzápětí špitne: "Stály čtyři litry…"

On: "Čtyři litry?" nechápe. "Čtyři litry jako moje lyže???"

Řeším vážnej problém: zítra jedu do Prahy. V 7:07 jedou dva vlaky. První jede 2 hodiny a 52 minut a stojí 308 Kč, druhý jede 5 hodin a 12 minut a stojí 434 Kč. Kterej byste si vybrali na mým místě? Co když zvolím špatnej, a pak budu litovat, že strávím ve vlaku o dvě hodiny míň, než jsem původně mohla, a ještě ke všemu třeba ježišmarja ušetřím 126 korun? Jsem z toho špatná…

A: "Jdu si osušit nehty. Ještě pindu." (jakože "přindu")

B: "Hlavně si tu pindu dobře osuš!"

/to by nevymysleli ani ve Srandokapsu :)/

Na základce měl skoro každej ze třídy nějakou přezdívku. Dneska jsme na to vzpomínali a strašně jsme se tomu smáli. Proč? Protože v první řadě seděla trojice zakrnělých kluků Mlž, Plž a Hlavonožec, kteří se například o přestávce snažívali vyběhnout s rozběhem stěnu, spolu s Fatrou (Martou), která se vydržela celý školní rok vždy bez přestávky hlásit. V další řadě seděli: Robocop (měla prostě rovnátka), Telátko (tvářila se tak), Smolíček (znáte perníky Smolíček Opavia, ne?), Průďa alias Křeček (to ty baculatý tváře) a Matka Katějů (přesmyčka prvních písmen). Ve třetí řadě seděl Focker, Kubas, a Robles (někdy taky Homles či Houmles… chudák Robin). Úplně vzadu pak celý naše devítiletý společenství uzavírala Burza, Bukva, Mařka a Alenka Es. Jo, a naše třídní byla Pana Jecháčková. To byly fakticky zlatý časy…

Bavilo by mě vymýšlet horoskopy. Beztak to tak podle mě ti na Atlasu dělaj. Mám podezření, že mají napsaných třeba tři sta různých variant a každý den z nich dvanáctku vylosujou. Dnešní horoskop pro blížence je tak třeba včerejší střelcův a berani ten samý měli minulý týden. Příští týden autoři přehodí první a poslední větu a budou mít tutéž předpověď pro změnu třeba ryby. Vtipný je taky to, že u vah je napsaný, že dnes mají napjatý vztah se lvem, zatímco u lvů s vahami je psáno "žádné zvláštní vztahy pro dnešní den". Je to sranda, obzvlášť když to někdo dennodenně čte coby součást ranního rituálu.

Tak si to krátce zrekapitulujeme: první série Ordinace v růžové zahradě se odehrávala na gynekologii. V druhé sérii zelené zdi ordinace přemalovali na modré a veškeré dění pomalu přesunují z gynekologie na chirurgii (ono těch gynekologických nemocí taky není nekonečně mnoho… a koukat dvakrát týdně v hlavním vysílacím čase na kvasinkový zánět a porod časem přejde i toho největšího fajnšmekra). Ještě před startem druhé série Gita umřela během srocení neonacistů (bravo bravissimo nápaditým scénáristům, škoda že to dávno před aktem samotným vybreptali na netu). Dokonce nám do role jedné vzpurné sestry obsadili neposkvrněnou Jindřišku z Pelíšků, což je opravdu co říct! Ve třetí sérii opět přemalují zdi té samé místnosti (jakože ordinace), aby z ní byla nová ordinace, otázkou však zůstává, jestli z chirurgie bude patologie, nebo veterina. Co myslíte vy? Budete koukat na patologii v růžové zahradě? Já zcela určitě!

Talent na všechno, co dítěti jde, samozřejmě dítě zdědilo po rodiči, který si toho nejdříve všimnul, zatímco špatné vlastnosti a nedostatky má dítě po druhém rodiči (po tom, co třeba právě není doma). Podle mě se nehodí říkat, že má někdo něco nehmatatelného po někom. Nemyslím vlastnost, ale dovednost. To je blbost. Akorát se to snaží sám sobě namluvit ten, kdo to tvrdí. Např. babička řekla, že mi jde to-a-to dobře po ní. O týden později řekla totéž matka. Já nikdy neměla tušení, že třeba to-a-to vůbec kdy dělali. Přijde mi to zvláštní: najednou budižkničemům něco jde a každý by se hned prsil, že to má po něm… Byla bych radši, kdyby mi vysvětlili, po kom mám tak pihovatý ruce…

Ross: "Druh topení."
Phoebe: "Radiátor."
Ross: "Pět písmen."
Phoebe: "Iátor."