SNOWGIRL na Blog.cz

Dvakrát během jednoho dne mě kontrolovali, jestli mi bylo už osmnáct. Tak já nevím: když mi bylo šestnáct, tak s pivama a podobnýma rozkošema nebyl absolutně žádnej problém. A teď? Asi jsem z Puntanely jak Karel s Hyacintem, že vypadám rok od roku mladší. Se jen děsím toho, že mě třeba za půl roku už ani nenechají sedět na předním sedadle… Což by mohl být docela provar, kdybych zrovna řídila :). Jinak jsem se odhodlala hodit do pračky batoh a peněženku /víte, já teď ráda peru/, přičemž jsem v duchu tak trochu počítala s tím, že bych v tom bubnu po vyždímání mohla objevit třeba jen pobarvenou smrsknutou ledvinku a torzo šrajtofle… naštěstí se však tento katastrofickej scénář nekonal. Pak jsem taky včera dočetla Šťastnýho Jima. Proč je to ale zajímavý? Na straně 144 byl v knížce z knihovny dopsanej tužkou vzkaz: Mám hlad a chce se mi spát! Tak si tak říkám, jestli není možný, abych to četla už třeba v minulým životě… Na noční hlady jsem totiž já expert!

"Jediný půvab minulosti je v tom, že je to minulost. Jenže ženy si nikdy neuvědomují, kdy spadla opona. Vždycky chtějí ještě šesté dějství a sotva je zájem o hru nadobro ten tam, navrhnou, aby se pokračovalo."

"To je vážně na posrání: než ona támhle hodí holubům, tuhle pozdraví pošťačku, tadyhle zase vystojí frontu na teplou vafli s marmeládou, tak mě ty tři lahváče pro Ládíka a gigantická cuketa k sobotnímu obědu asi umačkaj. To je taky nápad, nacpat mě do tašky pod obrněný piva a přiklopit mě nahatou promiskuitní cuketou. Je vidět, že vás nikdy nikdo ještě v tašce nenesl, jinak byste uvažovala naprosto jinak, madam. Hlavně že máte doma kalhotky poskládaný podle barev a ponožky smotaný do precizních šneků, ale naskládat rozumně jídlo do tašky, to ne. Kdybych se neměl tolik rád, propíchnu se o ten cancour, co trčí seshora z cukety. Jelikož jsem ale jaksi povinen dokázat vám, že jogurt s nejhloupějším jménem ještě nemusí nejhůř chutnat, neudělám to.

Dokážete si vůbec představit, jak mi pod tím víčkem je? Asi jako kdybyste několik dní nosila tytéž strakatý šaty a s beránčí trpělivostí čekala, až je z vás někdo strhne. Navíc byste na prsou měla v kolečku napsaný místo původu a datum vaší minimální trvanlivosti. Dokáže si to vůbec představit? Že byste měla zespodu na chodidle napsaný, kdy vás klepne, a při jaký teplotě vás mají skladovat? Myslím, že nedokážete. On si člověk vůbec nerad představuje podobný věci. Madam? Támhle vám letí jeden hladovej holub…"

Nový farář byl před svým prvním kázáním tak nervózní, že skoro ani nemohl mluvit. Příští neděli, před druhým kázáním, se zeptal přítomného arcibiskupa, co má dělat, aby se uvolnil. Ten mu poradil: "Kápněte si do vody trochu vodky, uvidíte, že po pár hltech budete trochu klidnější." Farář poslechl a skutečně, cítil se tak dobře, že by dokázal mluvit i ve vichřici. Po bohoslužbě se vrátil do sakristie, kde našel lístek od arcibiskupa: Vážený Otče: Příště si nalijte vodku do vody, ne vodu do vodky. V dalším připojuji pár poznámek, aby se neopakovalo to, co jsem viděl na dnešní mši: