I TAKOVÉ DNY JSOU...

3. září 2007 v 12:30 | snowgirl |  HALABALA
Šest týdnů jsem se s Alcmanem neviděla. Nepsaly jsme si. Netelefonovaly jsme spolu. Bylo to zlý. Potřebovaly jsme bejt od sebe. I to nejsilnější přátelství to čas od času potřebuje. Možná jsem byla zlá a řekla víc, než jsem musela, ale ani ona si nebrala servítky. Už pět let mi visí nad postelí naše fotka s vypláznutýma jazykama, kolem které je napsáno Přátelství násobí radost a dělí žal… Deset let o sobě víme všechno… projely jsme na snowboardu několikrát Saalbach křížem krážem… střihly jsme si sedmdesát kiláků po Vltavě… vypily jsme x beček piva… propařily minimálně tisíc a jednu noc… dostávaly neomluvený hodiny, důtky a napomenutí… snědly cca tři sta balíčků chipsů… ujely několik kilometrů na bruslích i autem… A najednou nastala situace, že jsem vážně nevěděla co dál… pochybovala jsem. Minulou sobotu mi řekla: Ty bys mi vážně vydržela nenapsat, že jo? Já Tě znám. A já jí odpověděla: Nejspíš jo. Musely jsme si o tom promluvit mezi čtyřma očima a dvěma půllitry. Shodly jsme se, že to celý bylo horší než rozvod. Dostala jsem na usmířenou kalhotky z toho drahýho obchodu, co prý spojuje lidi různých barev, na kterých je napsáno: who finds a friend… finds a treasure. To je hezký, řekla bych. Anglicky to aspoň nezní jako takový klišé. Zase bude dobře… a víme to obě. Jen mě mrzí, že jsem prošvihla těch jejich šest fotek v Ženě a život z minulýho měsíce…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | 4. září 2007 v 1:05 | Reagovat

urcite toho mrzi vic...

2 jeanuska jeanuska | 4. září 2007 v 14:07 | Reagovat

A určitě by mrzelo víc, kdyby ste obě byly paličaté a ani jedna neudělala ten první nejtěžší krok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama