Srpen 2007

vyloženě PATOVÁ SITUACE

17. srpna 2007 v 18:40 | snowgirl |  THE X-FILES
Tak jsem si včera oblíkla černobílý tričko, ty nový černobílý boty, zelený kraťásky a zelenou tašku, a přestože jsem neměla kabelku a boty ve stejné barvě, připadala jsem si jak malej módní guru. Takovej ten pocit, že vám to fakt sluší. Jenže.. ty nový černobílý jarmilkobalerínky mi odřely paty takovým způsobem, že jsem málem nedolezla do práce. Takže jsem nejvíc potupně a pokorně vytočila ségřino číslo, a škemrala, aby mi na kole přivezla žabky a nějakou kabelku, která se k nim bude hodit… ale ať to hlavně NIKOMU neříká, že bohatě stačí, že připadám směšná sama sobě. No, ségra sedla na kolo, přičemž svůj odjezd před našima komentovala slovy… ten náš malej debilek se neumí ani obout, takže jí vezu k trafice druhý boty… takže to zase věděli úplně všichni… /btw. o šest let mladší ségra o mně mluví jako o našem malým debilkovi… to je docela hard core/… ale jako luxus: dojela za patnáct minut podobně jako taková ta doručovací služba na kolech (měla dokonce i přilbu), z batohu vybalila dvoje žabky a tři různobarevný kabelky, ať si prý vyberu, která se mi hodí… asi zase jedna z těch situací, ve kterých musí člověk umět chodit… a to doslova!

ROZHOVOR

13. srpna 2007 v 12:00 | snowgirl |  MONOaDIAlogy
Táta:
"Pořádně se naobědvej, ať máš sílu bojovat s obezitou!"
Já:
"To je dobrej kec, tos někde slyšel?"
Ségra:
"To mu určitě říkala babička, když byl malej!"
(takže jsme se zase smály naposled)

HODRovina

6. srpna 2007 v 0:00 | snowgirl |  KNIHOBEATY
Každý prostor má místa zlá a místa dobrá, místa zatracení a místa vyvolená. A krom toho existují ještě místa pomezní, místa dvojznačnosti a váhání mezi dobrem a zlem, na nichž nepozorovaně jedno přechází v druhé, obrací se ve svůj protiklad. Je radno vystříhat se podobných míst, kde Pavel se mění v Šavla a Šavel v Pavla. Jsou to místa podobojí. Tato místa přitom zaujímají většinu veškerého prostoru, zatímco místa vyhraněná, jednoznačná, tvoří jen jakési ostrůvky, neboť stále přibývá míst přechodných, a i to, co je vyhraněno, se proměňuje, jen méně prudce a méně nápadně, takže lze proměnu zpozorovat pouze z většího odstupu.
(Daniela Hodrová, Podobojí)

LEPŠÍ SLUŽBY KAŽDÝ DEN

3. srpna 2007 v 14:18 | snowgirl |  HALABALA
Jak mi je? Jak zpráskanej pes, kterýho bolí záda a místo snídaně rovnou obědvá. Asi jakože chodím do práce v úterý, ale domů se vracím ve středu, a pak zas jdu ve středu a vrátím se ve čtvrtek… no a tak to jde furt dokola, kromě víkendu, kdy si teda budu moct odpočinout a akorát vytřu všech našich 13 pokojů a vyžehlím koš prádla i s kopečkem. A pak si dám večer to největší a nejširší a nejpěnovatější pivo. A dvanáctku, aby to mělo grády :). Jinak mám normálně čipovou kartu a připadám si nejvíc důležitá, jelikož nemám brigádu v Glóbu, Tescu, pekárně ani nevyrábím hokejový dresy, ale jako velká holka makám v bance. A rozeznám geometrickej plán od katastrální mapy, a vím že Triga se ukládá jako pojistka a vinkulace, a baví mě prohlížet si odhady cen různých nemovitostí, a pak taky kopie občanek, jelikož tam bývají srandovní fotky. A místo nočních můr tam lítají malí netopýři a Luisa svačívá na úvěrové smlouvě. A Zuzka neví, jestli je u názvu klienta Víno Sýkora, Víno jméno nebo příjmení. Zuzka si totiž mezi jednou a druhou ráno plete lidi s firmama. A mně se líbí ten sedmdesátiletej vrátnej, protože je úplně stejně správnej jako náš děda, kterej taky dělá vrátnýho. Ale ty záda mě fakticky bolej.