Červenec 2007

poVODNÍ písmena

9. července 2007 v 14:11 | snowgirl |  HALABALA
Jaký to nakonec bylo? Senzační! 28 lidí, čtrnáct kánoí, 70 km po Vltavě: z vesničky Lenora až do Českýho Krumlova. Tři dny deště a zimy, dva dny luxusního sluníčka. Hrozně mě to bavilo. Vždycky večer postavit stan a ráno ho zase smotat a valit o pár kilometrů dál, do dalšího kempu. Při cestě TAM jsme jeli busem s Valerií Zawadskou, které seděla na sedadle za mnou. Byla úplně parádní: dvě hodiny si s náma vykládala, kalila s náma normálně rum s kofolou z PETky, rozdávala nám koblížky, který původně vezla svým synům na chatu, zajímalo jí odkud jsme, jak se jmenujem… byla fakt hrozně milá a přátelská. Popíjela s náma celou cestu z Prahy do Strakonic. Než vystoupila, pronesla památnou větu Střízlivý nás nedostanou!, a pak se i s batůžkem šmodrchavou chůzí odebrala směr chata. Manžel z ní musel mít radost, cha-cháá. Střízlivý nás teda fakt nedostali: za cestu tam padlo calvados, jelzin, piva, malinovice, zelená… už ani nevim.
Jela jsem na lodi s Alcmanem. Já jsem byla háček, kterýmu se říkalo naháček, a ona byla zadák. Nechci nás moc vychvalovat, ale jelo nám to úplně luxusně. Většina lodí bylo buď smíšenejch, nebo jen kluci, a my jsme byly dvě holky, který se za celých 70km ani jednou nepřevrátily, což se kromě nás povedlo jen dalším dvěma lodím. Zvládly jsme sedm jezů s čistým štítem. Musely jsme. Kolem jezů vždycky šmírovalo kotel zvědavců, kteří si samozřejmě nechtěli nechat ujít příležitost vidět dvě buchty, co se převrátí. O to větší jsme měly radost, když před náma projely třeba dvě klučičí lodě, který se cvakly, a my jsme to pak jako holky projely. To mi dělalo náramně dobře.
První den na vodě jsme ujeli 32km. Byla dost kosa, foukalo, pětkrát jsme zmokly. Pádlovaly jsme od 11:00 do 20:30 s dvouhodinovou pauzou. Poslední třeba tři km jsme jely už za šera, v brutálním dešti, úplnou pustinou… takže ačkoliv skoro nikdy nemrčím a vydržím toho docela dost, musím říct, že jsme si sáhla na dno svých sil. Další čtyři dny už proti tomu byly easy level.
Co mě překvapilo? To co jsem viděla kolem sebe. 1) týpek s manželkou se cvakli: on sedí v lodi a má blbý kecy, ona drží loď a vylívá z ní vodu. 2) paní se v bufetu polila vařící kávou: manžel má milion rad, ona se spálenou nohou vytírá, lítá kolem nás v kalhotkách a shání led. 3) taháme s Alen loď na břeh, kluci koukaj a smějou se, že to nemůžem utáhnout. 4) hospoda v kempu, piju s Petrou pivo a povídáme si: přijdou k nám tři brutálně vykalení týpci, jeden se vecpe mezi nás a polije mi celý stehno pivem a neřekne ani . Naštvu se, poliju ho taky, páč má stejně jakýsi odporný šusťáky, přičemž se nasere jeho kámoš, kterej má asi dvě promile, a chrstne na mě celý pivo. Takže na mě kouká asi třicet lidí, jak ze mě kape desítka Budvar a nikdo nám nepřijde pomoct. Jsem tomu kreténovi chtěla nejdřív vrazit facku, ale když jsem viděla, že je tak zburanovatělej, že by se se mnou mohl ještě začít prát a lidem kolem by to bylo lhostejný, tak jsem si radši potupně vyždímala tílko a šla si sednout o stůl dál. Vtipný bylo, že na mě pak další den na vodě řvali nějací týpci Jééé, to je ta politá… a měli z toho hroznou prdel… To je fakt demence, že.
Jinak strava byla vesměs podobná, jak to řekla Al: k obědu rum a tyčinky, k večeři zelená a chipsy. Sranda. Pak taky padlo ještě pár vtipnejch keců jako Nevářkovo azuro v nedozírnu nebo "jdu k ohni, jsem úplně na kurvy", Lišákova onehtěná ruka, Alčino: Lišáku, ty jsi normální metrosexuální liška! (nechal si ohně dělat od Klárky manikúru) Lišákova odpověď: "Ne, já jsem outdoorová zabijačka."
JAKO bylo to vážně fajn… až na tu devítihodinovou cestu vlakem z Krumlova do Olmiku. Tu bych klidně oželela…

Smetanova VLTAVA is coming soon

2. července 2007 v 21:35 | snowgirl |  HALABALA
Tak jsem se zařídila podle emailu a sbalila jsem si na šest dní ten samej batoh Burton, kterej nosím na tři přednášky do školy, na celodenní ježdění na prkně, na jedno přespání na Jelení studánce nebo třeba na dvoudenní výlet do Brna. Jsem přeci jen z větší části holka, takže to byl docela hard-core (nakonec jsem ale obětovala akorát tenisky a šiltovku). Btw.: Když jsme se minulej týden stěhovali z kolejí, tak Derča (největší barbie, která i ve čtvrté cenové nosí zlatou kabelečku, zlatej pásek a zlatou sponu do vlasů) měla devět pytlů z hadrama! Někdy mezi druhým a třetím pivem z ní dokonce vylezlo, že pytel a půl jsou jen boty. Tu bych chtěla vidět na vodě! (To jen taková odbočka). No, takže mám teda jen ten batoh a takovou malou tašku s málo jídlem, kterou -zcela prozíravě- na zpáteční cestě strčím prázdnou do batohu. Takovej jsem koumák. Kdyby to viděl táta, určitě by na mě byl pyšnej: loni mi nadal, že jsem si na cestu do UK musela vybrat ten nejdebilnější kufr, co máme doma, že ho prý ani neunesu (což mě teda pěkně podcenil, protože jsem táhla i retro tašku Ivy Bendové, která si teda sbalila zavazadlo ještě debilnější než já. A ejhle: rok se sešel s rokem a jsem sbalená úplně luxusně! Jinak jsem teda radši uklidila pokojík, kdybych se náhodou utopila, aby naši nebyli naštvaní, že doma zůstal bordel :))). Myslím, že fyzicky, psychicky i materiálně jsem teda připravená docela dobře (mám i příruční lékárničku!). Tak snad už jen, aby nepršelo. Šmarja to jsou kecy. Tak na úplnej závěr coby rozloučení s mým fun-klubem (v tomto okamžiku už jsem se za ty svý řeči sama zatahala za vlasy) tři moudra, který jsem zhackeřila na jednom vodáckým webu a který se mi dost líbily:
VODÁK JE : rychlej, bystrej, vostražitej! Pokud ne, tak musí uplatnit první zásadu špatného vodáka: plavat s nohama napřed a oběma rukama si chránit genitálie!
(popravdě doufám, že na ty genitálie nedojde)
Krásné holky -obdařené navíc bujnými tvary- sedící na háčku, mají sklony k slunění, nepádlování a v okamžiku rizika kolize dokonce tendenci provádět opak povelu zadáka.
(tohle je dost reálná hrozba)
Kdo se nekoupe, jezdí pod své možnosti!
-THE END-