On to vlastně ani nebyl opravdovej dort. Vypadal jako z domečku pro panenky: měřil bezmála šest centimetrů na výšku a panence Barbie sahal sotva po koleno, který navíc ani nešlo ohýbat. Byly to popravdě tři sušenky Disko nalepený na sebe. Poslední tři, který zbyly z celýho balení, takže ta dolní byla ještě ke všemu trochu rozdrcená. Nebylo to nic moc. Všechny tři patra byly pospojovaný krémem podle receptu od babičky, která ho měla od svojí babičky, a ta ho zas měla od další babičky, takže prapůvod toho receptu spadal někam mezi Bílou horu a vznik prvního dalekohledu. Ať už ten krém chutnal jakkoliv, ty tři sušenky k sobě dokázal slepit dokonale.
Nechtěla, aby nahoře byla nějaká umělá svíčka: nedej bože snad modrá, nebo červená, nebo jakákoliv jiná, podobně znetvořená. Nakreslila si proto na papír svou vlastní svíčku. Byla naprosto přírodní, bez jakýchkoliv umělých barviv, a po straně jí kapal vosk, přesně jako se to odjakživa kreslilo v každým druhým komiksu. Na ten dort ji připevnila kouskem žvýkačky, protože stoprocentně lepicím krémem od babičky to nějak nešlo.
Přála si, aby ta papírová svíčka nebyla později zapálena tuctově zapalovačem, ale klasicky přes lupu a hrstku sena. A pak si taky přála, aby ten dort neshořel kompletně, až nějakej sluneční paprsek spustí celej ten mechanismus.
Jediný, co ji však pořád trápilo bylo, že nevěděla, jak se takový dorty vůbec doručujou. Tušila, že si ho nechají na poště pod tím obrovitánským kopcem, a proto se zároveň bála, že si ho ani nikdo nevyzvedne. Přesto tak trochu doufala, že se dnes najde někdo, komu by se mohl hodit…
jm |
Co na to jen říct... hm... už to mám! *IN LOVE*