SNOWGIRL na Blog.cz

Nechápu, proč si vždycky, když jedu někam na kolo, musím zasrat nohy od toho černýho bordela z řetězu. Letos jsem si takhle vyjela už třikrát (!!!), a nikdy jsem se nevrátila s čistým štítem, teda spíš s čistýma nohama. Dneska jsem tomu nasadila korunu, když jsem si během jízdy zvládla zašpinit od toho černýho humusu i kalhoty. Asi jsem prase. Schválně jsem se koukala i po ostatních cyklistech, a nikdo jinej na nohách nic podobnýho neměl. Sem tam křečový žíly, občas nějaká ta kérka, jindy jen černočerný chlupy… ale nikdo tam neměl to, co já. Ani umejt to nejde! Leda bych to snad drhla drátěnkou na nádobí, ale takovýhodle přepychu se já ráda vzdám…

Mám HO ráda jako sůl. Ano, jako sůl. Rozhodla jsem se jít ve šlépějích pohádkové Marušky, akorát s tím rozdílem, že nebudu tak blbá, abych se za tohle tvrzení nechala kýmkoliv kamkoliv vyhnat. Není mi jen úplně jasný, jestli měla Maruška teda na mysli sůl kamennou čili velké čisté krystaly, zpravidla uměle pěstované, které se používají v infračervené optice, nebo sůl kuchyňskou, jenž se získává v solivarech odpařováním mořské vody. Protože ale netuším, co jsou solivary (a za Marušku bych ruku do ohně taky rozhodně nedala), troufnu si tvrdit, že tehdy mluvila o soli kamenné. Měla prostě pana krále ráda jako rozpustný bezbarvý nerost. Vím, nezní to nic moc, ale… snažme se ji pochopit. Třeba já bych se za její tvrzení určitě postavila. Když k tomu připočteme takových 10 000 kuchařů, 5 000 silničářů, nějakýho toho pekaře plus běžný domácnosti, snad bychom už dnes v tom referendu "zda vyhnat nebo nevyhnat Marušku" získali nadpoloviční většinu pro NE. Tím jsem ale trošku odbočila od tématu. Proč ho teda vlastně mám ráda jako sůl? Protože mu přece nebudu říkat, že je čumáček a myšáček a že ho mám mocinky ráda a že bych ho láskou zpapinkala a že ho miláčkuju… nejsem žádnej úchyl… mám ho ráda jako sůl, protože jsem se vzhlídla v neposkvrněné a čisté Marušce :) No, i když ta pokora, s jakou se nechala vyhnat na mráz, je přeci jen trošku alarmující. Ale špetka její skromnosti by se ve mně určitě našla. I těma kukadlama umím tak brutálně mrkat jako ona. … Akorát furt nechápu, proč s tím přirovnáním dělal pan král tenkrát takový ofuky. Kdyby viděl, jak se dneska po soli hned zapráší, když ji maj v Lidlu V AKCI, myslím, že by tenkrát radši držel hubu…

Po delším zvažování jsem dospěla k názoru, že tento web nutně potřebuje něco jako rubriku "ZÁHADY." Co mě k tomu vedlo? Asi nejspíš několik událostí posledních pár dní.

Takže zaprvé: Minulej čtvrtek jsem přišla domů trošku přiožralejší, což by ovšem zase taková záhada nebyla. Jenže: Zapomněla jsem zavřít dveře od domu. Ne, že bych je snad jako nezamkla... to by bylo ještě v pohodě. Ale já je ani nezavřela!!! Prostě jsem v noci nechala naše dubový vstupní dveře od baráku dokořán. Je mi opravdu záhadou PROČ? Nejspíš bych neměla tolik pít. Evidentně mi to nesvědčí… navíc otec si pak dělá starosti. Kupříkladu ráno po tomhle incidentu dokonce nelenil a znova vyšplhal všech patnáct schodů vedoucích do mýho pokoje, aby mě vzbudil, a zeptal se mě, co to má jako znamenat? Jak já to mám ale k sakru vědět? Kdyby se to alespoň dalo svést třeba na našeho psa… ale bohužel. Je to prostě taková záhada hlavolamu.

Záhada číslo dvě: Z mýho telefonu se čas od času odešle úplně jiná zpráva, než jakou napíšu. A to podotýkám, že aji zastřízliva! Moje odporná modrá NOKIE 3410, kterou používám od doby, kdy jsem svůj normální telefon utopila, si zkrátka a jednoduše rozesílá zprávy jaký chce. Kupříkladu včera jsem napsala snad nejvíc romantickou zprávu, která z mýho cynickýho srdce mohla vypadnout, a ona normálně nedošla. Místo ní se odeslala jakási stará zpráva, ve které jsme se domlouvali s mým klukem, na co půjdem do kina. No a teď, čtrnáct dní po shlédnutí onoho filmu, mu ode mě znova přijde zpráva, že bychom mohli jít do kina na Krásku v nesnázích. I když jsme ji už viděli. Je to normální? Jak teď vypadám? Všechno se proti mně spiklo! Technika zasraná!

Záhada číslo tři: Jdu na aerobic do sportcentra, který máme asi deset minut od domu. Mám tam jednu svou skříňku nafurt, od který mám klíče jen já a můj otec, kterej si tam čas od času nechává svoje upocený kecky na squash. Přijdu tam, odemknu ji stejně jako včera a předevčírem, a normálně se leknu. V mý skříňce je rozpitá půllitrová flaška 37% rumu, o které stoprocentně vím, že mi nepatří… Asi by se nabízelo přijít za otcem a zeptat se ho, co to má jako znamenat? Oukej, jdu se ho asi zeptat…

ehm... pár fotek z letošní bečky -) GALERIE (KARLOV 2006)... /doufám, že se za to na mě masky nebudou zlobit/ šmarja

… v informatice …

"Pane učiteli, kdybych Vám donesla prázdný cédéčko, myslíte, že byste mi mohl vypálit ten INTERNET?"