Soucitně jsem se koukala na jeho přismahlý obličej. Vypadal, jako kdyby to krapek přehnal s horským sluníčkem. Nebo se solárkem. V duchu jsem si říkala, že nechápu, proč to kluci dělají, že mi to přijde takové uhozené. Asi prostě jako holka nemám dostatek pochopení pro tyto jejich metrosexuální praktiky.
Všimnul si, jak na něj civím. Zřejmě mu hned došlo, nad čím přemýšlím. Vzal to naštěstí sportovně, a tak mi na vysvětlenou povídá: "Prostě jsem si nalil zapálenýho panáka na tlamu…," čímž mě teda naprosto odzbrojil. A nejen mě. Tahle exkluzivní hláška přilákala pozornost i ostatních pěti lidí, co s námi ten večer seděli na baru.
Trošku mě tím přiznáním zaskočil, jen co je pravda. Tak se ho ptám: "A jak se ti to, prosím tě, povedlo?"
"Vy jste to ještě neslyšeli? Já už to dneska vyprávěl minimálně dvacetkrát, protože je každý zvědavý, kde se Ondřej dokázal takhle opálit, když venku ještě letos ani pořádně nevysvitlo sluníčko," ozval se kamarád přismahnutého, který seděl na vedlejší barové stoličce, a začal vyprávět jednu opravdu neuvěřitelnou historku:
Minulý čtvrtek jsme šli doučovat jednu buchtu na přijímačky. Protože nám do začátku doučování zbývaly ještě téměř dvě hodiny času, tak jsme si hodili korunou, jestli tu dobu strávíme v Pegasu nebo U Šviháků. Vyhrál jsem, takže jsme o chvíli později už oba seděli v hospodě U Šviháků, a ze stolu se na nás smály dva opravdu luxusní tupláky. Vypít je pro nás byla záležitost asi patnácti minut. Do hodiny se nám tak podařilo vyžrat ještě další tři desítky, což byla ovšem ohromná chyba, protože Ondřej pak chytil slinu a začal otravovat, že má chuť na zapálený absinth.
Dalo mi celkem práci přesvědčit ho, že to není až zas tak dobrý nápad vzhledem k tomu, že nás zanedlouho čeká dvouhodinovka analytického myšlení a výrokové logiky. Naštěstí se nechal uchlácholit, a tak dal na chvíli pokoj. Za okamžik však přišel s dalším podobně nevyzrálým nápadem, a sice že by dotyčná slečna mohla klidně přijít za námi do hospody, a že by tak další lekce mohla proběhnout přímo tady, mezi pípou a juboxem. Byl jsem si téměř jist, že tento plán rozhodně nemůže klapnout, o to větší bylo moje zděšení, když za dvacet minut do hospody dorazila slečna Tereza a s ní i stoh učebnic a příruček.
Tery, jak na ni později koketně pokřikoval opilý Ondřej, rozložila na politý hospodský stůl všechna ta lejstra, a tak nám nezbývalo nic jiného, než se pustit do vysvětlování. Asi po čtvrt hodině se Ondra, který jindy zvládá řešit obdobné úlohy naprosto bez problémů, lehce vrávoravě zvednul, že prý na to sere, že tomu vůbec nerozumí, a zamířil směrem k baru.
Požádal jsem slečnu Terezu o chvíli strpení a rozhodl jsem se, že ho přitáhnu okamžitě nazpět. Přisedl jsem k němu na bar, vysvětlil jsem mu prekérnost celé situace, do které nás sám dostal, a poprosil jsem ho, jestli se můžeme společně vrátit zpět k učení slečny Terezy. Ondřej však souhlasil pouze pod podmínkou, že si spolu dáme jednoho malého, lehce hořícího, absinthíka.
K jeho smůle a mému velkému štěstí absinth den předtím došel. Mylně jsem se domníval, že jsem z toho tím pádem venku. Ta opice opilá se ale nenechala od původního úmyslu nikterak odradit a objednala něco podobně zabijáckého, navíc s pozoruhodným názvem Alpský rum. Koncentrace 80%. Kopli jsme ho do sebe a já se vrátil za slečnou Terezou, která se zdála být poněkud zaskočena nevšedním průběhem dnešního doučování.
Za pět minut doběhl i Ondřej. Výborně, říkal jsem si, asi se v něm hnulo svědomí a začal brát svou roli doučujícího zodpovědně. Když jsem k němu však zvednul hlavu, abych ho poplácal po zádech, že mě v tom nenechal, trochu jsem se lekl. Přes celý obličej měl malé puchýřky a jeho čelo bylo vyšší, než kdy dříve. Ten vůl se pokoušel pít tu osmdesátiprocentní sračku zapálenou, blesklo mi hlavou. Samozřejmě jsem měl pravdu.
"Chtěl jsem si dát ještě pivo, ale servírka mi doporučila, abych jel raději na pohotovost," oznámil mi ten pyroman. "Víš, trošku jsem se polil tím zapáleným rumem," říkal mi jako kdybych si toho bez jeho vysvětlení nevšiml. "Ale už je to dobrý, uhasil jsem se," dodal nejspíš jen proto, abych se zbytečně neděsil, a jako důkaz mi dokonce ukázal své dlaně, které měly podobně zarudlou barvu jako celý jeho ksicht.
Odvezli nás oba na pohotovost. Seděl jsem v čekárně, zatímco za dveřmi ordinace personál ošetřoval ohořelého Ondřeje. Zafačovali mu hlavu způsobem, že mu zpod obvazu zůstaly koukat jen oči a pusa. Pak nás naložili zpátky do sanitky, aby nás převezli na popáleninový. Měl jsem o něj vážně strach, zatímco on si dělal ze všeho akorát tak prdel. V sanitce se dokonce ptal nic nechápajícího řidiče, jestli ho už někdy přepadla mumie. Že prý jestli ne, že by ho klidně přepadl.
Vysadili nás na oddělení popálenin. Ondřejova první starost byla, jestli se tu někde čepuje pivo. Objevili jsme nemocniční bufet. Ondra byl štěstím bez sebe, ovšem jen do té doby než zjistil, že otvor, který mu nechali doktoři kolem pusy, není dostatečně veliký na to, aby mohl pivo vypít. A tak když ho sestra přišla zkontrolovat a zeptat se, jestli mu něco nechybí, řekl ten vtipálek, že akorát slámka, a ukázal hlavou na kozu v kríglu, položenou vedle nemocničního lůžka.
Na celém oddělení, kde byl hospitalizován, neměli jediné brčko. Ondřej se svou kompletně zafačovanou kebulí dokázal v mladé sestřičce vzbudit tolik soucitu, že mu nakonec ustřihla kus hadičky určené ke krevní transfuzi, aby jí mohl zvětralé pivo alespoň nějak vysát. Když to ta ovázaná hlava vypila, zagrčela na celý pokoj, a s prosbou, abych jí zítra v návštěvních hodinách donesl kartáček na zuby a čisté trencle, se mnou rozloučila.
No, a za dva dny ho propustili do domácího léčení.
...
Koukla jsem se nevěřícně na Ondřeje, který se usmíval na celé kolo a tvářil se u toho jako ten největší king. Na krku z něj ještě dnes trčely kousíčky loupající se kůže a vousy na bradě se tvářily, jako že asi jen tak zase nevyraší.
Hlavní hrdina celého vyprávění pokrčil flegmaticky rameny a říká: "Ale spát se s tím dalo v pohodě…," jako by snad někoho z nás zajímalo, že se jeho slečna nechá osahávat i od mumie. Nechápavě jsem na něj koukla. "To já jen tak," řekl omluvně, "abyste do budoucna věděli, že ohořelá hlava není při sexu žádný handicap…"
:-) :-) :-)
paráda!!!