Tak jsem se někde náhodou dočetla, že existuje deset druhů sov. Taková informace by mě za normálních okolností nechala naprosto chladnou. Jenže… ležela jsem tuhle večer v posteli a už asi dvě hodiny jsem se neustále převalovala zleva doprava. Právě v takových okamžicích skutečného zoufalství, kdy pořád ne a ne usnout, mě napadají opravdu ty nejbláznivější nápady. Bylo asi za deset minut jedna, když jsem si uvědomila, že znám vlastně jenom sovu pálenou. A tak zatímco desítky jiných nespavců přemýšlely nad nesmrtelnosti chrousta, já jsem uvažovala nad životností sov.
Ačkoliv jsem přesvědčená o tom, že se jednou jistojistě vdám i bez toho, aniž by po mně můj nastávající vyžadoval znát všech deset druhů, začaly se mi hlavou honit opravdu neuvěřitelné nápady a normálně jsem si ty sovy vymyslela. Respektive celou ornitologickou klasifikaci čeledi sovovitých.
Všechno se začalo odvíjet od výše zmiňované sovy pálené. Tu máme u nás v zoo. Párkrát jsem jí tam jako malá byla s babičkou přes prosklenou bariéru zamávat a samozřejmě na ni i zaklepat, protože to bylo zakázané. A zakázané věci dělám už odmala velmi ráda.
Tento, mně jediný známý druh, byl vlastně klíčovým pro vznik zbytku klasifikace. Jeho modifikací pak vznikl druh nový, jímž je sova opálená. Ta se ale na území ČR vyskytuje jen zřídkakdy. Zahlédnout ji lze leda tak po návratu z teplých krajin a to ještě pod podmínkou, že tam žrala dostatek betakarotenu. Typovou variantou je pak také sova popálená, tedy sova taková, která lítala moc blízko slunci a porušila základní pravidlo, čili pravidelně se mazat. Dá se říct, že svým způsobem byla vyšlechtěna degenerací sovy opálené.
Speciální třídu sov rozlišujeme v rámci gastronomie. Sem spadají druhy jako sova připálená a ještě jedna horší varianta, kterou je sova spálená. Obě tyto druhové varianty jsou u nás akademicky i degustátorsky nedoceněné, tudíž se s nimi nemůžeme setkat v učebnicích biologie ani na jídelním lístku.
Velmi rozšířeným druhem se poslední dobou stává sova vypálená alias Tyto canabis. Jedná se o druh do značné míry diferencovaný. Zatímco dříve bylo možné tyto ptáky zahlédnout v lokalitě obcí Lidice a Ležáky, s nástupem trendu zakládání vlastních marihuanových polí došlo k jejich obrovskému přemnožení, takže je dnes možné zahlédnout je téměř kdekoliv.
Ojediněle se můžeme setkat i se sovou zapálenou, která je svým způsobem raritou. Setkání s tímto druhem může trvat řádově jen několik málo okamžiků. Na její ohořelé torzo se však lze koukat celé hodiny.
Z hlediska psychiky rozlišujeme zvláštní druh, takzvanou sovu dopálenou. To je taková sova, které obývá svůj prosklený bungalov v zoologické zahradě, na který jí dennodenně zaklepe průměrně 15-20 návštěvníků za hodinu. Dopálená sova je takový zvláštní případ pro psychiatra, jelikož je po celý život frustrovaná neustálým klepáním kolemjdoucích a tak jí nezbývá vlastně nic jiného, než to v tom zaskleném vězení nějakým způsobem doklepat, neboli dožít.
Předposledním druhem klasifikace je sova propálená. Sova propálená je v podstatě kterákoliv sova, která přelétá nad autobusovou zastávkou a podcení situaci, resp. letí velmi nízko, a některý z potencionálních cestujících si o ni típne cigaretu.
Závěrem se dostáváme k druhově nevyhraněnému Antonínu Sovovi. O něm bych snad zmínila jen to, že to byl pěkný ptáček. Bohužel se už jedná o vyhynulý druh, což je opravdu škoda, protože to byla nejspíš první a poslední sova v historii, která uměla číst a psát. Nemluvě o tom, že vydala několik básnických sbírek.
No, ornitolog ani biolog ze mě asi nikdy nebude. Po pravdě se musím přiznat, že jediné, co mě do včerejška z této oblasti zajímalo, byl akorát tak španělský ptáček, vrabec se zelím nebo čáp, protože mi bude muset jednou pravděpodobně transportovat nějakého potomka… A vidíte… dnes jsem se probudila jako odborník přes sovy na slovo vzatý…
vychy | 16. září 2006 v 6:23 |
dobrý :)